V rámci grantu Nadace Via zpracoval Nett, 2014

Bohužel řada publikovaných materiálů k problematice OZ a občanských sdružení nejen že je formována podle extenzivního výkladu právní fikce, ale vychází i z neznalosti základních právních principů.

A je smutné, že se takový názor dostává i do materiálů jinak seriozních organizací, jako je ČRDM. Citujme z materiálu, jehož autorkou je Mgr Alena Hájková:

Ze dvou krátkých ustanovení

▪ zrušující ustanovení § 3080 bod 154., kterým se zrušuje zákon č. 83/1990 Sb.o sdružování občanů (na jehož základě stávající občanská sdružení existují)

▪ přechodné ustanovení § 3045 odst. 1, jenž stanoví, že účinností NOZ se sdružení podle zákona o sdružování občanů považují za spolky ve smyslu NOZ

vyplývá „zemětřesení“ pro stávající občanská sdružení, neboť se od samého základu změní právní důvod jejich existence.

Jak ze shora uvedeného vyplývá po účinnosti NOZ (od 1. 1. 2014) budou tyto subjekty existovat na základě tohoto kodexu a nikoliv na základě zvláštního zákona, a zároveň se změní jejich právní forma – nadále to nebudou občanská sdružení, ale Spolky.

/Mírně zkráceno/

S uvedenými tvrzeními je třeba zásadně nesouhlasit, jsou vedena zjevně vadnou úvahou.

Předně tvrzení, že se zcela změní právní důvod jejich existence je zcela nepravdivé a vychází ze zcela pomýlené úvahy. Důvodem existence každého občanského sdružení je zakladatelský akt a to, co obsahuje. Pokud byl proveden podle režimu v tu dobu platného práva, žádná změna zákona na tom nemůže nic změnit.

Obdobně není pravda, že občanská sdružení budou nadále existovat na základě nového kodexu soukromého práva (OZ). Alespoň pokud chápeme slovo existence přiměřeně. Wikipedie uvádí poměrně běžnou všeobecně přijatelnou definici existence takto:

Existence (z latinského existentia < ex-sistere spočívat vně, vyskytovat se) je ontologický pojem, který popisuje, že něco skutečně je ve fyzickém světě. …Často se však slova existence užívá jen jako synonyma pojmu bytí.

Pokud měla autorka na mysli způsob, jak je občanské sdružení po nabytí účinnosti chápáno, měla použít jiný pojem – právě tak, jak je to uvedeno v OZ: „považuje se za“.

Existence je u osoby spjata s identitou, jako taková je projevem identity, je výrazem aktivit a vlastní vitality, reakcí na vnější podněty, reflexí minulého a rozvrhování se do budoucího. Atd.V tom všem se pro občanská sdružení nemění nic, než vnější právní podmínky jednání a vstupu do nových občanskoprávních vztahů. Ano, občanská sdružení musí přizpůsobit svoje stanovy, příp. název atd. Ale to, že něco musí, neznamená, že budou existovat na základě „nového kodexu". V soukromoprávních vztazích budou podle něj jednat jako ostatně všechny osoby. (O tom, že použití právní fikce neznamená změnu právní formy, pojednáváme jinde.)

Není náhodou, že jednou ze základních právních zásad je, že na právnickou osobu se pohlíží podle toho zákona (práva), podle kterého vznikla. Má to své dobré důvody. Autorka postupovala ve své úvaze velmi naivně – podle laické představy, že pokud byl zákon o sdružování občanů zrušen, je zrušeno vše, co je s ním nějak spojeno - to není pravda. Na všechny akty, které byly provedeny v době jeho účinnosti, je třeba se dívat skrze tento zákon i nadále, zrušena je aktualita zákona – prakticky to znamená jenom to, že už nemohou vznikat nová občanská sdružení. Nic víc.

Má ale smysl se zabývat něčím, co nemá přímé hmatatelné dopady? Nejsou to pouhé teorie, zanedbatelné detaily? Nesporně je třeba pojmenovávat věci tak, jak je to správné, protože pojmenování není „jen tak“. Jakmile začneme podceňovat řeč jako nástroj dorozumění, ocitáme se v manipulativním světě, ve kterém „platí“ vždy to, co vyplývá z pouhých dojmů. Autorka napsala citovaná tvrzení „podle dojmů“ – ale to pak měla napsat báseň a nepodepisovat se jako právnička. Nechceme-li, aby se mám svět měnil před očima a uhýbal pod rukama, můžeme a máme se snažit pojmenovávat správně – a držet to, co z pojmenovaného vyplývá. Ano, má to smysl, protože to může mít přímé i nepřímé konkrétní důsledky, jak bude mimo jiné ukázáno v následujících článcích.

Josef Štogr, Jan Kroupa