Vzpomínáme-li na lidi, kteří nás kdysi provázeli, nejčastěji se nám vybaví ti, kteří nás nějak ovlivnili, něco pro nás znamenali, a pak možná ti, kdo nám ublížili.
Formace je jeden z důležitých procesů, ve kterém roste osobnost: odpovědný člověk, který se dokáže rozhodovat, volit mezi různými variantami jednání, odpovědný člověk, který rozumí svobodě a váží si ji. Osobnost se formuje – a zdaleka ne samovolně, sama od sebe. Bez ohledu na osobní dispozice je život člověka formován tím, jak dokáže obstát a jak dokáže přijmout fakt, že selhává, že se mu leccos nedaří.
Jeden z projektů, který zatím ideově připravujeme a hledáme vhodné partnery. Uvědomujeme si totiž, jak podstatné je, když se rozvrhne nějaká struktura, zvolí se nějaký způsob třídění, zavede nějaký formální postup – vždy již to pre-disponuje naše další kroky, naše rozumění, něco se dostane do centra a něco do okrajů pomyslné mřížky, kterou jsme si „posadili na svět“.