I.

Jeden z významných důvodů, který vedl Nett k vyhlášení programu Aktivity, je současná převaha kontraktového myšlení – i tam, kde se zjevně o kontrakty nejedná, je skutečnost vykládána jako „pseudokontraktová“, tak je tomu např. u sociálních služeb a ve velké části jednání ve veřejném prostoru. Tím se zabývá projekt Veřejné jednání – obecný prospěch. Také tam je jednou z podstatných věcí odkrýt (pseudo)-kontraktovost jako chybný axiom. Ještě více je to vidět na tématu tohoto projektu. Při výchově, při vytváření přátelství a dalších vztahů zjevně nejde o kontrakt, i když je to tak ve velké části psychologických a sociologických teorií vykládáno. I zde je tedy dobré se před vlastní tematizací slibu alespoň na krok zastavit u otázky, kde se toto „kontraktové“ myšlení vzalo, s čím souvisí.

Slib můžeme uvažovat ve třech různých významech, modech. Jednak je to běžný slib, kterým se  vytváří každodenní skutečnost společenské důvěry – že co řeknu, to platí. Slibujeme druhým – že někam přijdeme, že něco uděláme, zařídíme, děti slibují svým rodičům „že už to víckrát neudělají“ atd. Slib je v tomto smyslu běžným sdíleným závazku do budoucna, který je chápán situačně – má přesnější či volnější obrysy, jeho význam je více či méně „doslovným“ až k obecné proklamaci. Pro konstituování budoucího jako otevřenosti, do které se vztahujeme, ale má slib v tomto pohledu velmi významnou roli – otevírá budoucnost jako to, co se dá očekávat, vytváří přesahy zabydlené a sociálně strukturované přítomnosti do toho, co bude daleko víc, než jen kontrakty a povinnosti, které plynou ze smluv a vynutitelných závazků.

19. listopadu 2010 byly spuštěny webové stránky k projektu, na kterém spolupracujeme s knihovnou Libri prohibiti - Význam slibu. Libri prohibiti se zabývá specificky skautským slibem - webové stránky přinášejí mj. studijní texty k tématu.

http://slib.wz.cz

září 2010

Nett o.s. vyhlašuje v rámci programu Aktivity ve spolupráci s knihovnou Libri Prohibiti projekt:

Význam slibu

Slib může být brán jako pouhý právní akt – a pak je zajímavý jen v míře, v jaké je vynutitelný, v jaké zakládá cosi jako právní nárok druhé osoby. Ale takový slib nás nemusí zajímat, naopak, zajímá nás slib, kterým váže člověk sám sebe, kterým se vztahuje k vlastní budoucnosti a k tomu, čím bude  nadále řídit svoje jednání. Takový slib je také závazkem, ale chápaným ve zcela jiném významu, ve zcela jiném pojetí práva. Je závazkem, kterým se člověk vztahuje nikoli k nějaké náhodné konstrukci pozitivního práva (parlament si může někdo odhlasovat „jak chce“ a na můj slib to nemá vliv), ale které se vztahuje k tomu, co slibujícího přesahuje ve zcela jiném rozměru.