V rámci projektu podpořeného Nadací Via jsme prošli řady stránek, kde se vyskytovaly odkazy na témata "občanské sdružení úprava stanov", „občanské sdružení změny sídla“, „občanské sdružení přeregistrace“ atd.

Stránek, zabývajících se těmito tématy, je nepřeberné množství a dají se rozdělit do tří typů. Provozují je střešní organizace (myslivci, sportovní svazy apod.), advokátní kanceláře nabízející služby neziskovkám a třetí skupinou jsou materiály vytvořené z prostředků veřejné správy. Ve všech se vyskytují nepřesnosti, chyby a nepodložená tvrzení, která se v tomto materiálu pokoušíme shrnout a okomentovat.

Část I. – Povaha změn

Základním matoucím konstatováním je:

„Občanská sdružení se mění na spolky“ 

Opakuje se především v materiálech nejslabší úrovně, kde jsou informace čerpány především z novinových článků.

I tam, kde je správně pojmenována právní fikce, podle které se občanská sdružení považují za  spolky, dělá větší část na webech publikovaných materiálů chybu a mluví o občanských sdruženích jako by to byly spolky. Je však nepochybné, že existují rozdíly mezi spolky, vzniklými po 1.11. 2014 a občanskými sdruženími, považovanými za spolky. 

Proto je řada konstatování chybná i v materiálech advokátních kanceláří. Například:

Spolek musí nejpozději do 3 let od účinnosti NOZ, tedy do 1. 1. 2017, přizpůsobit stanovy…

Tato věta není správná. Není matoucí v tom smyslu, že by neplatila pro občanské sdružení považované za spolek, ale sugeruje, že mezi občanským sdružením a spolkem neexistují rozdíly. Stejně tak následující věta:

Od účinnosti NOZ, tedy od 1. 1. 2014, se tak z občanských sdružení ex lege stanou spolky. 

V rámci tohoto materiálu nelze vést hlubší argumentaci v této věci, stačí konstatování, že OZ nesporně občanská sdružení od spolků odlišuje.

Zcela nesprávná a matoucí jsou pak  často se opakující tvrzení tohoto typu:

Nový občanský zákoník již pojem občanské sdružení nezná. Jednoduše řešeno, ke změně dochází automaticky ze zákona, není nutné se znovu registrovat či přeregistrovávat, jak o tom zpočátku informovala některá média.

Zde je navíc použita typická forma – článek je obsahově „v zásadě správný“ v tom, co čtenáře zajímá – nemusí se starat o registraci, ale přitom obsahuje nesprávné konstatování, de facto zavádí.

Dá se shrnout, že část autorů z nevědomosti a část záměrně vytváří dojem, že z občanských sdružení se jakoby bez vědomí členů a sdružení samých v noci ze Silvestra na Nový rok 2014 staly spolky.

Část II. – Dopad změn

Pro ilustraci citujeme delší část textu, který neusnadňuje orientaci v tom, co se skutečně mění.

Kdo jsou dotčeni? Například myslivecké spolky, rybáři, včelaři, sdružení pro poskytování sociálních a vzdělávacích služeb, sportovní kluby a jiné. Od nového roku získají právní subjektivitu a stanou se z nich „spolky“. Zákon, který dosavadní občanská sdružení upravuje, tedy zákon o sdružování občanů, zanikne. Spolek vznikne dle nového občanského zákoníku automaticky.

Zde je obsah jasně nesprávný a matoucí. Naštěstí nesprávnost takovýchto informací pochopí většina z čtenářů, protože je jim jasné, že právní subjektivitu již mají, a dříve nebo později se na webu dostanou k informaci, že změny, které OZ provedl, se netýkají identity občanského sdružení jako právnické osoby.

Na webech se také objevuje jedno obsedantní téma, které je pozůstatkem starších diskusí, ve kterých jedna skupina aktérů zastávala stanovisko, že občanská sdružení nemají poskytovat služby. Citujme v širším kontextu:

Jak shora uvedeno, budou sdružení rozhodovat, zda zůstanou ve formě spolku nebo změní svou právní formu. Změnit právní formu budou muset ta sdružení založená podle zákona č.83/1990 Sb., která nesplňují základní charakteristiku spolku, tj. nemají fungující členskou samosprávu. Transformovat se budou zejména sdružení (spolky), jejichž členové jsou v převažující míře současně zaměstnanci sdružení. V takovém případě není možné z podstaty existujících pracovně právních vztahů, aby fungovala spolková samospráva a spolková forma zde ani nemá své opodstatnění. 

Taková argumentace je zčásti správná – podstatným atributem sdružení je účast členů na naplňování cílů sdružení, což může být extenzivně vykládáno též jako účast na řízení. Proto také text na počátku používá správní apodiktické soudy (používá tvar „musí“). Následně pak používá budoucí čas (budou se transformovat) – což je věta, která je prostým neověřitelným konstatováním. V závěru pak opět silné tvrzení (není možné z podstaty věci…).

Jde jen těžko o nezáměrnou chybu, spíše o manipulaci s cílem vytvoření dojmu. Jde totiž o profesionální text, který se vyhýbá všem doposud popsaným chybám, např. správně mluví o povinnostech občanských sdružení, nikoli spolků. Navíc se v dalším pokračování textu distancuje od předchozí argumentace, která byla jednoznačně vyřešena v neprospěch těch, kdo chtěli omezit činnost občanských sdružení:

Důvodem k transformaci však není to, že sdružení s fungující členskou strukturou poskytovalo a nadále poskytuje služby veřejnosti. Oním společným zájmem členů, který je vlastní podstatou spolku, může být i poskytování veřejné služby navenek, např. i poskytování sociální služby nebo vzdělávání, aniž by příjemci služby museli být členové spolku.

Nebo jinde:

Pokud je většina členů současně v OS zaměstnávána, nesplní OS základní požadavek existence OS a tato skutečnost může být důvodem nutnosti změnit právní formu OS.

V podobných tvrzeních, která lze označit jako účelová, je možné nalézt také řadu doporučení, která jsou sporná a mohou být chápána jako snaha udělat celou věc složitější, než je. O důvodech takových tvrzení nemá cenu spekulovat, jistě mezi nimi může být snaha získat tak zákazníky pro svoji advokátní praxi:

V důsledku změn se musí změnit i interní předpisy.

Nebo adresněji:

Dále odborníci z hospodářské komory doporučují uvést dle § 3041 nového občanského zákoníku do souladu s donucujícími (kogentními) ustanoveními interní (vnitřní) předpisy spolku.

Je tím zcela nesprávně sugerováno, že občanské sdružení musí mít „nějaké“ vnitřní předpisy. Přitom záleží jen na úvaze občanského sdružení samotného, zda chce mít obsáhlé stanovy a nemít žádné další předpisy, nebo zda chce mít stanovy prosté a přehledné a vše, co není nutné, si upravuje interními akty, které navíc nemusí mít charakter a podobu „předpisů“.

Kumulace chyb vede často k bizarním závěrům, které opět mohou vést k resignaci zmateného čtenáře a k cestě k právníkovi.

Doporučuje se však upravit stanovami i další otázky upravující konkrétní činnost spolku. Stanovy musí být podepsány všemi zakladateli, přičemž jejich podpisy nemusí být úředně ověřeny. Ve stanovách musí být uvedeni první členové statutárního orgánu (§123 NOZ). 

Vše je tu spleteno dohromady, především povinnosti občanských sdružení a vznikajících spolků. Občanské sdružení nemusí mít stanovy podepsány všemi zakladateli, už proto, že po desítkách let už nemusí být ani mezi členy, ani mezi živými. Vůbec není třeba se zabývat dokumenty z doby vzniku sdružení, podstatné je pouze aktuální znění stanov doložené usnesením orgánu, který dané znění schválil, a před 1.1.2014 též doklad, že MV ČR tuto změnu vzalo na vědomí. Nová povinnost mít v rejstříku do tří let zapsány členy statutárního orgánu se týká stanov pouze tehdy, pokud si sdružení takovou anomálii do stanov napíše, jinak se běžně dokládá usnesením orgánu sdružení, který podle stanov statutární orgán volí, jmenuje nebo jinak určuje.

Podobných zcela zmatených a zavádějících informací se na webech dá nalézt celá řada, často vyplývají z toho, že nějaký právník bez znalosti kontextu zamění občanské sdružení a vznikající spolek.

Část III. - Název

Někdy obsahují webové informace další chybu, týkající se úzce věci občanských sdružení, jako by některým aktérům hodně záleželo na tom, aby slova „občanské sdružení“ úplně zmizela.

Občanská sdružení, vzniklá podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se budou od 1. 1. 2014 považovat za spolky podle nového občanského zákoníku. Sdružení bude muset pouze v případě, pokud by jeho název nebyl v souladu s ustanoveními nového občanského zákoníku, tedy např. tehdy, kdy název subjektu bude obsahovat pojem "sdružení", svůj název změnit a to do 1. 1. 2016.

Jde o citaci z profesionálně zpracovaného materiálů, která ale zásadně zavádí ve věci názvu. Správně pracuje s označení občanského sdružení, ale tvrzení, že nesmí obsahovat v názvu slovo sdružení, je zcela nepodložené. Pokud je v názvu existujícího sdružení např. obsaženo sousloví „sdružení občanů“, nijak to není v rozporu s OZ. Dokonce i když je součástí názvu označení „občanské sdružení“ (tam, kde daný subjekt byl aktivní a v době přechodné platnosti novely sdružovacího zákona si to doplnil do názvu), nemusí si to z názvu odstraňovat, jen musí počítat s tím, že může mít problémy se soudcem, kterému to bude připadat divné – OZ ale umožňuje ponechat původní název a nevylučuje, že subjekt s názvem „XXX, občanské sdružení“pouze připojí za tento název zkratku z.s. 

Závěr:

Po roce účinnosti NOZ lze konstatovat, že porozumění i shoda ohledně povahy změn a konkrétních dopadů rekodifikace soukromého práva na občanská sdružení v ČR, jsou velmi nízké, zmatečné a v mnoha ohledech zavádějící. Většina aktérů neví, kde čerpat spolehlivé informace, podle kterých by se mohla a měla řídit a rozvrhnout své strategické kroky nebo i jen praktické kroky a úkony. Podstatná část sdružení rezignovala na to, že by si příslušné pasáže OZ přečetla, základně se v něm zorientovala a porozuměla mu – a vyčkává, jak se zachovají ostatní, v naději, že se jistě brzy objeví soudem registrované vzory, podle kterých bude možné jednoduše a prakticky postupovat.

Tato situace je jistě v mnoha případech pochopitelná – zvláště u malých sdružení. Obecně však odkazuje na velmi nízké širší právní povědomí, které podobu a povahu legislativně vymezeného prostředí a právních forem pro činnost a působení organizací občanské společnosti redukuje na pragmatickou otázku „jak my se do toho vejdeme“ a odmítá svůj díl odpovědnosti za obecnou péči o toto prostředí jako cosi cizího a vzdáleného.

Josef Štogr, Jan Kroupa

Nett, podzim 2014