Velká většina lidí se po převážnou část svého času věnuje činnostem, které mají velmi utilitární smysl – jsou součástí jejich zaměstnání či podnikání, jejich větší či menší „kariéry“ jako procesu společenského uplatnění. Ve větší či menší míře připouští, že si tak obstarávají prostředky na svůj život, ve volném čase pak pěstují svoje záliby, věnují se tomu, co jim dělá radost. To je velmi statický a pohodlný model vytvořený v měšťanské společnosti: rodinný život - společenský život - kariéra.

Tento model a z něho odvozené varianty předpokládají, že „máme čas“, jsme společnost „volného času“, se kterým nějak nakládáme, rozhodujeme se, co budeme dělat. Podstatným rysem této představy je, že tento čas je homogenní, je to chronos, čas našich hodinek, na které se díváme, jestli nám neujede poslední metro nebo jiný spoj, podle místa. Ale čas, který máme, je časem žitým, těžko uchopitelným a některé okamžiky jsou mnohem významnější než jiné, některá naše jednání jako by vybočovala z uplývající každodennosti.

Jednání

V širokém smyslu jsou aktivity chápány jako jakékoli jednání, byť i podvědomé (např. když při čtení sahám po jablku). Zaměření projektu je užší, jde o takové aktivity, které přesahují prvoplánové rutinní jednání a činnosti. Zabýváme se aktivitami osob, které překračují rozměr okamžitého chtění, tedy takovým jednáním, které je cílevědomé, dá se uvažovat o jeho hodnotě a jeho výsledkem je změna. Jednání má vždy následky, nás zajímají taková jednání, kdy aktéři předjímají, co bude následovat a přejímají za své jednání odpovědnost.

V protikladu ke stereotypnímu jednání, které se v opakování jen zvolna proměňuje, nás zajímá jednání, které je otevřené, je riskantní, dynamické, kreativní, formativní, strukturující atd. Cílem projektu je ukázat význam takového jednání, prozkoumat ho, ohledat a ukázat jeho roli ve formování veřejného prostoru. Ve vymezení tohoto projektu jsou předmětem zájmu aktivity a akty, které mají zjevné následky s přesahem ke druhým, do budoucna – byť někdy jiné, než jednající očekával.

Formativní akty

Předně jde o to ukázat si, která jednání máme na mysli, a popsat je – právě v jejich odlišnosti od jednání rutinního. Přitom nejde o to snižovat význam rutinního jednání, ale jen ukázat rozdíl a zcela jinou roli, kterou aktivity mají a mohou mít. Jde o to jít ke konkrétním typům jednání, ukázat vztah jednání a odpovědnosti – jednání a dlouhodobé časové perspektivy, která se nesloží z žádného byť sebe delšího opakování rutiny – ale naopak jejím prolomením. Jde o to ukázat význam jednání formativního – otevřeného, které deklaruje své cíle a metody v protikladu k manipulativnímu jednání – tedy takovému jednání, které naopak svoje cíle a metody skrývá. Jde o to ukázat si roli lídrů a tvůrčích osobností, zabývat se povahou toho, co přinášejí nebo vyslovují ve společenském smyslu „nového“. Jde o to ptát se na komunikativnost nového, které překonává odpor „zavedených pořádků“, toho, co se jeví jako nepohodlné, nesamozřejmé. Jde o to ukázat roli formativních aktů pro vytváření veřejného prostoru, pro to, co je chápáno jako „veřejné politiky“. Atd.

Vlastní analýzy uvedených témat proto nejsou nějakou uzavřenou prací, ohledávající periferii, marginálie mimo mainstream. Skutek, dar, slib, pojmenování atd. – to jsou základní akty, skrze které můžeme vůbec porozumět veřejnému dění hlouběji než jako „provozu“. Tato analýza by měla otevřít témata, jejichž porozumění a interpretace otevírá základní rozvrhy veřejného prostoru a všeho, co s ním souvisí. Nikoli však teoreticky, ale vždy v nějakém konkrétním příkladu, vždy v konkrétní spolupráci s někým, kdo se takovým konkrétním problémem zabývá.