Občanský zákoník v § 216 odst.1 stanoví, že hlavní činností spolků nemůže být podnikání ani jiná výdělečná činnost. Tím, zdá se, je vyřešen dávný spor mezi MV ČR a občanskými sdruženími. Podnikání je trvalá činnost za účelem zisku, a občanská sdružení opakovaně tvrdila, že jejich posláním není podnikat. Nepodnikají, neboť účelem jejich aktivit a činností není zisk, ale veřejně prospěšné činnosti. Ministerstvo vnitra soustavně tlačilo na to, aby stanovy neobsahovaly v hlavní činnosti nic, co by bylo možné klasifikovat jako podnikání, přestože zákon o sdružování občanů nedával registračnímu orgánu žádnou pravomoc posuzovat hlavní činnost občanských sdružení. Zdálo se, že MV ČR si „pohlídalo“ takové znění příslušného paragrafu v OZ, které naplní jejich požadavek výrazně omezující spolkovou činnost. OZ zavádí novou definici jednání, které není podnikáním, ale přináší pravidelné příjmy - zavádí pojem „jiná výdělečná činnost“. A ta hlavní činností spolků být nemůže. Od přijetí nového občanského zákoníku se tedy vede diskuze, co se v rámci hlavní činnosti může dělat a co tato norma zakazuje.
§ 217
(1) Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže.
Na základě tohoto ustanovení je možné v striktním výkladu tvrdit, že jakákoli činnost, která přináší pravidelné příjmy, nemůže být předmětem hlavní činnosti spolku. To ale postihuje nejrůznější typy typických spolkových činností – malých dobrovolnicky prováděných divadel, většiny spolků, které pořádají pravidelné akce, které jim přinášejí nějaké příjmy formou vstupného atd. Samozřejmě se to týká též organizací poskytujících sociální služby, které sice jsou poskytovány i bezplatně, ale na které z veřejných rozpočtů stále častěji obce a kraje přispívají formou objednávky služeb, nikoli formou grantu, a je v podstatě lhostejné, kdo za služby platí, jestli klient nebo veřejnoprávní korporace. Podle tohoto striktního výkladu je možné v účetnictví spolků do hlavní činnosti zaúčtovávat pouze dary, příspěvky členů, prostředky získané jako granty z veřejných rozpočtů a náhodné příjmy (samozřejmě ještě další dílčí příjmy, jako příspěvek na pracovní místo zaměstnance se ZTP a další podobné tituly, ty jsou však pro naše téma nepodstatné).
Pokud bude příslušný registrační soud v této věci konat, pak může zrušit spolek, který zaúčtovává pravidelné příjmy z hlavní činnosti, či se jinak prokáže, že jeho hlavní činnost vykazuje soustavné příjmy.
Nejprve na znění tohoto paragrafu reagovalo MPSV ČR svým stanoviskem, podle kterého právní forma nemůže být na překážku poskytování sociálních služeb, tj. že spolky nebudou vyloučeny. Nemůže však vyřešit otázku, jestli spolek poskytující sociální služby může vykonávat soustavně výdělečnou činnost v sociálních službách na základě dotací či plateb za poskytování sociálních služeb od MPSV, nebo úplaty od příjemců sociálních služeb legálně a bez rozporu s NOZ. Tento postoj sice zavazuje krajské úřady při registračním řízení, ale nikterak nezavazuje soudy - ty totiž nemusí zajímat, co si myslí MPSV, ale mohou se odkazovat jen na znění zákona. Zcela jinou roli z hlediska toho, jak bude formována praxe při rozhodování sudů, může sehrát „Výkladové stanovisko Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti - k výdělečné činnosti spolku“
Ani stanovisko tato expertní skupiny sice není závazné pro registrační soud při výkladu citovaného ustanovení zákona, ale vytváří pro spolky argument pro případné jednání soudu, který by chtěl uplatňovat vůči konkrétnímu spolku (nebo občanskému sdružení považovanému za spolek) striktní výklad zákona. Expertní skupina ve stanovisku jinými slovy říká, že spolek může (nebo občanské sdružení považované za spolek) účtovat ve své hlavní činnosti i příjmy, které sice nejsou náhodné, ale nenaplňují ani znaky „jiné výdělečné činnosti“ Je to sice dosti složitá právní ekvilibristika, ale zavádí se zde ještě další kategorie nenáhodných příjmů, tedy opakovaných příjmů, která nespadají pod vymezení „ jiná výdělečná činnost“. Z poměrně složitého stanoviska plyne, že kromě podnikání a jiné výdělečné činnosti může spolek (nebo o.s. považované za spolek) mít ze své hlavní činnosti také příjmy, které nelze zaúčtovat jako náhodné. Jsou to příjmy z výdělečné činnosti, jak Expertní skupina kuriózně definuje: nahodilé vybočení do výdělečné činnosti. Nejsou to náhodné příjmy, mohou přinášet i zisk, ale od podnikání a „jiné výdělečné činnosti“ je odlišuje jejich příležitostný charakter, tedy nesoustavnost.
Je to návodné: teprve až proběhne první soudní jednání ve věci, bude na daném spolku, aby argumentoval tím, že se řídí stanoviskem Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti. Soud se pak bude muset s tímto expertním stanoviskem vyrovnat. Pravomocné rozhodnutí (pravděpodobně odvolacího) soudu pak v této věci teprve definitivně určí, zda mohou spolky (a o.s. považované za spolky) účtovat ve své hlavní činnosti i jiné příjmy než náhodné, resp. i příjmy z výdělečné činnosti. Do té doby je třeba být obezřetný ohledně hlavní činnosti a nenáhodných příjmů a přiměřeně pracovat se stanovami a popisem svých činností. Stanovisko expertní skupiny je dobrá zpráva pro všechny, kdo svými vlastními příjmy alespoň trochu přispívají do jinak silně deficitních rozpočtů své veřejně prospěšné činnosti. Pro spolky, které budou poskytovat sociální služby, však bohužel názor na řešení jejich problému nepřinesla.
Josef Štogr, Jiří Kučera, 21.8.2013