(upravený materiál z přednášky v rámci projektu Nadace VIA Podpora regionálních nadací)

Přestože kdekdo hodnotí, jen málokdo je schopen říci, co to hodnocení je (schválně, zkuste si jen tak načrtnout definici) a hlavně co všechno z běžných činností, kterými se zabýváme, v sobě hodnocení obsahuje.

 A když už se zabýváme hodnocením v úzkém slova smyslu, tedy činností, kterou jsme vydělili od jiných a máme pro ni specialistu, často setrváváme v omylu a chceme od hodnotitele, aby pro nás dělal něco, co hodnocením není a naopak, neuvědomujeme si, že mnohé z toho, s čím se setkáváme, vlastně hodnocením je. Proto tento pokus o jednoduchou strukturaci přístupů k hodnocení.

Co je na hranici

Na hranici nebo „těsně nad čárou“ jsou různé typy procesů a analýz, se kterými se často setkáváme - SWOT nebo PES analýza jsou svým způsobem procesy, které jsou k hodnocení velmi blízké. Nejsou však realizovány hodnotitelem, podstatné jsou pro ně právě otevřené procesy, při nichž vznikají. Také některá „mapování potenciálu skupiny“ a podobné procesy mají podstatnou část „evaluační“, celý proces je ale veden mediátorem, tj. svého druhu „manipulátorem“, tím, jehož úkolem je zajistit, aby proběhly všechny potřebné procesy.

Případové studie, kazuistiky

Pokud splňují případové studie to, co je od nich očekáváno, pak se opírají o strukturovaný materiál - reálie konkrétního procesu, případu, a popisují též záměry intervencí, intervence samotné a reálné reakce, následné stavy atd. Jedná se tedy o analytickou i syntetickou koordinovanou činnost, která provázaně vypovídá o celku a zachovává si přitom jistou míru obecnosti při této výpovědi. Dá se tedy tvrdit, že jde o zobecňující hodnocení svého druhu.

Hodnocení na základě preskriptivního přístupu (výzkumu)

Hodnocení podle předem daného rozvrhu otázek, kvantifikátorů. Zjišťují se data podle předem nadefinované struktury, zpravidla tak, aby byla „validní“, aby zkoumaný vzorek byl „reprezentativní“ atd. Je to postup vedený snahou eliminovat „náhodný“ vzorek, směřuje ke standardizaci. Zajišťuje se tím, že předmět zájmu je „téměř“ totožný s předmětem výzkumu a toto téměř se ve výsledku zamlčuje (v horším případě o něm hodnotitel ani neví). Veškeré výsledky získávám ve struktuře, kterou jsem si předem nadefinoval.

Hodnocení na základě deskriptivního postupu

Struktura otázek, jímž se vymezuje a vnitřně strukturuje (poznává) předmět zájmu, se formuluje postupně v rámci procesu hodnocení. Výsledek hodnocení je „individuální“, vypovídá o tomto konkrétním procesu nebo věci v těchto podmínkách, teď a tady.

Komparativní postup v hodnocení

Porovnávám dva nebo více případů nebo věcí, aniž bych je předem převáděl na srovnatelnou strukturu. Definuji pak jednotlivé interpretační roviny vždy pro danou věc a pokouším se je přenést na věc druhou, další. Předmětem zobecnění je pak právě to, co vyplývá z porovnání výsledků v dané interpretační rovině. Na rozdíl od prostého preskriptivního výzkumu neztrácím předmět zájmu - na rozdíl od deskriptivního přístupu pak jsem na základě komparace oprávněn zobecňovat. Pro komparaci totiž zpravidla vybírám předběžně identifikované „typy“, tak, aby se na nich dala ukázat shoda a rozdílnost.