Jan Kroupa a Josef Štogr, NETT, o.s.,

Časopis Svět neziskovek se v posledních číslech opakovaně vyjadřoval k tématu poskytování sociálních služeb občanskými sdruženími. Nejprve bez komentáře zveřejnil odmítavé stanovisko MV ČR k registraci stanov sdružení, která chtějí poskytovat sociální služby, a po té ještě názor prezidenta Asociace veřejně prospěšných organizací, který interpretaci ministerstva přizvukuje.

Je ostuda, že se v časopisu bez komentáře objevují nespolehlivé, zavádějící informace, které je potřeba následně uvádět na pravou míru.

Nett, který se mimo jiné dlouhodobě zabývá též problematikou veřejného prostoru, sdružování a veřejné prospěšnosti, v této věci formuloval svoje stanovisko, které zasíláme redakci. Doufáme, že ho uveřejní, aby se tak veřejnosti dostalo také jiného pohledu na problematiku činnosti občanských sdružení.

Občanská sdružení a služby v pohledu Ministerstva Vnitra ČR

1. Ministerstvo vnitra ČR a výklad zákona

Ministerstvo vnitra jako exekutivní orgán nemá žádnou kompetenci vykládat zákony – je povinno postupovat podle zákonů v jednotlivých kauzách a podáních. Pokud v konkrétním případě zjistí rozpor se zákonem,  pak také v konkrétním případě rozhodne a své rozhodnutí odůvodní. Pokud s rozhodnutím MV a jeho odůvodněním daný subjekt nesouhlasí, může se proti takovému rozhodnutí domáhat svého práva. Tak už bylo ministerstvo vnitra nuceno akceptovat rozhodnutí soudu, které prolomilo praxi a výklad, dle kterého mohlo ministerstvo víceméně bez možnosti odvolání odmítnout registraci stanov tím, že nezahájilo správní řízení.  Výklad ministerstva, formulovaný jako odůvodnění ne-konání ve věci, soud pravomocně odmítl.

Ministerstvo může vydat interní metodický pokyn, který vykládá příslušné části zákona tak, že je to závazné pro jeho zaměstnance v rámci řízení. Pokud je ale takový výklad zveřejňován jako „stanovisko ministerstva“, je to ničím nezdůvodněný zásah do veřejného prostoru a je věcí poslanců, aby v tomto smyslu  interpelovali ministra, je to věc ombudsmana, aby zahájil ze své iniciativy řízení o tom, zda MV nepřekračuje svoje pravomoci, ale především jde o věc zainteresované veřejnosti, aby v tomto smyslu vytvořila příslušný tlak. Nett tak činí. Nechceme, aby u nás ministerstvo vnitra bylo rozhodčím a vykládalo zákony.

2. Způsob argumentace ministerstva při výkladu zákona o sdružování občanů

Chybný je tedy sám fakt, že ministerstvo vůbec v takovéto věci vydává legislativní výklad a publikuje ho. A ještě větším prohřeškem je, že jde zjevně o triviální zkreslení a posun významu.

Argumentace ministerstva zaměňuje účel sdružování za činnosti sdružení. Zákon stanoví, že cílem sdružování nemůže být výdělečná činnost. Zákon ale nikde neříká, jaké činnosti mohou občanská sdružení vykonávat, aby dosahovala cíle, ke kterým se v nich lidé sdružili. Ministerstvo identifikuje cíl sdružování s každou konkrétní činností sdružení, což je zjevně nesprávné, neboť některé činnosti mohou být jen podpůrné a nejsou zaměnitelné s cílem. Tak například organizace zajišťující pomoc pro chudé v rozvojových zemích organizuje sběr a prodej známek.  Přesto je zjevné, že cílem je pomoc konkrétním lidem v rozvojových zemích, a činnosti, které slouží k vytváření zdrojů pro tuto pomoc, slouží k naplnění tohoto cíle. Tato organizace tedy není založena za účelem obchodování se známkami. Je pak na příslušném orgánu, aby konal v konkrétním případě, kdy konkrétní subjekt jen zakrývá obchodní povahu své činnosti vnější fasádou proklamovaného cíle.

Obecné tvrzení, že občanská sdružení „nesmějí podnikat“ je v několika ohledech neudržitelné. K této problematice se Nett ještě vrátí samostatně.

3. Pojetí občanského sdružení jako právnické osoby

Ministerstvo vystupuje v interpretaci občanských sdružení z teze, že výkon sdružovacího práva je postaven na tzv. „politickém právu“. To je pojetí, které vychází z 19. století, kdy konstituční monarchie Rakouska-Uherska  uvolnila do té doby zakázané sdružování a „povolila“ omezenou formu zakládání právnických osob tohoto typu (spolků) s tím, že si podržela právo taková sdružení schvalovat. Domníváme se, že to je pojetí ve své konstrukci dnes neudržitelné -  a přesto se ministerstvu vnitra se podařilo při posledním pokusu předložit rekodifikaci občanského zákona do poslanecké sněmovny opět nahradit registrační princip u občanských sdružení principem schvalovacím – odpovídajícím spolkům v 19. století.

V tomto smyslu je možné chápat, že tlak proti tomu, aby občanská sdružení mohla získávat  pro dosahování svých cílů vlastní zdroje (podnikat), je jen výrazem obecnějších záměrů okleštit rozsah sdružování, který je v moderní evropské koncepci zcela jiný než v pojetí, které ministerstvo vnitra prosazuje.

Vzhledem k těmto konstatováním je třeba shrnout:

4. Reakce na skutečnost, že MV vykládá zákon

Ministerstvo vnitra postupuje tak, že nutí některé organizace k tomu, aby si změnily stanovy.

Každé občanské sdružení, které je v tomto smyslu postiženo, má právo obrátit se na soud, i když je to cesta jistě nevděčná a obtížná, zejména pro ty, kdo čerpají podstatnou část svých prostředků z veřejných zdrojů. Již to samo o sobě vytváří značný mocenský tlak, takže se zatím, pokud víme, nenašla organizace, která by se svého práva domáhala. Je škoda, že zde není precedens a že doposud selhávají všechny asociace, které by v tomto smyslu mohly svým členům poskytnout pomoc.

To však potenciálně řeší  pouze problematiku postupu ministerstva vnitra v konkrétním případě.

Ministerstvo vnitra svým výkladem vytváří tlak na to, aby občanská sdružení omezovala svoji činnost. To je ve své povaze daleko významnější než skutečnost, že v některých případech z tohoto důvodu odmítá registrovat stanovy nebo provést změny stanov.

Podstatný je ovšem především fakt, že ministerstvo vnitra vystupuje jako politický subjekt, prosazující ve veřejném prostoru svou vůli - navíc s podporou některých neziskových organizací, jak je vidět z jednostranného zaměření článků v časopise Svět neziskovek. V tomto případě je role asociací a sdružení neziskových organizací nezastupitelná, tady by selhat neměly.  Exekutivní orgány státu nemají mít přímý vliv na podobu veřejného prostoru, na jednání lidí, kteří se sdružují k dosahování svých cílů. Nett jako think tank zabývající se veřejným prostorem může toto téma pojmenovat. Je na ostatních, aby vyhodnotili, do jaké míry je tato věc vážná a zda je dostatečným důvodem pro to, aby začaly veřejně a koordinovaně jednat a vyjádřily v této věci svůj názor.