(Mírně zkráceno)

13.12.2005

1) Úvod

Když Nadace VIA zveřejnila svůj program Trustu, vzbudil programový segment „Bílá místa neziskového sektoru“ menší odezvu, než se čekalo. Nadace VIA pak ve své výroční zprávě za r. 2003 citovala „Bílá místa jsou slepé skvrny na sítnici našeho myšlení“.

V tomto smyslu byl v polovině roku 2004 - s délkou realizace 1 rok - připraven projekt Diagnóza, prevence, terapeutický plán.

Forma práce

Projekt podal vznikající think tank Nett, paralela s diagnosticko -  terapeutickým modelem byla záměrná v tom, že umožňuje akcentovat koncepční přístup k „objektu zájmu“ a metodicky využít dlouholeté zkušenosti realizátorů. Cílem nebylo provádět klasickou „výzkumnou“ práci, v jejím zadání a velkých vzorcích se zpravidla ztratí to podstatné. Mimo jiné i díky omezené metodologii a zavedenému provozu „kamenných institucí“ bílá místa v našem myšlení vznikají. Nett zvolil postup několika fází ověřování konceptů, které postupně strukturují daná témata - přitom je sledována komunikativnost a využitelnost navržených řešení ve vybraných cílových skupinách. Sběr dat je provázán s vyhodnocováním reakcí, zpětné vazby.

Výstupy projektu  

Výstupy projektu tvoří sada materiálů různého stupně podrobnosti a rozsahu, zaměřených v různých kombinacích na několik cílových skupin. Úvodní materiály výstupů vysvětlují zvolené postupy a objasňují cíle. Některé materiály se vztahují ke specifickým tématům projektu, jiné pak k jednotlivým formám práce (dílčí procesy a postupy) a ke skupinám průběžně zapojovaným do projektu (konzultanti, respondenti atp.).Materiály navrhují možnou strukturaci dotčených témat a částečně také ukazují meze využitelnosti daného pojetí.

Témata projektu

Projekt pracoval se čtyřmi základními tématy: leadership, generační výměna, vzdělávání a síťování. Tato témata byla vybrána při procesu podávání projektu v interakci s nadací VIA. První dvě témata jsou úzce vázána na řízení organizací a problematiku formování mise, vč. situací, ve kterých dochází v organizaci k personálním změnám (navazuje na starší téma „stabilita a změna“), vzdělávání a síťování jsou typické projevy ve vztazích směrem vně organizace.

První vrstva výstupů

Projekt se může prezentovat několika vrstvami výstupů, ta první a velmi důležitá byla vytvořena již v rámci první části realizace. Projekt zasáhl  a do problematiky „vtáhl“ více než 10 konzultantů (ne všichni pak měli čas na poměrně náročnou spolupráci), cca 70 respondentů ankety, strukturované rozhovory byly provedeny s řadou osobností (VIP) neziskového sektoru, 11 konzultanty a 36 vybranými organizacemi, proběhla dvě společná setkání k konzultanty a řada individuálních sezení a debat, probíhaly pravidelné pracovní schůzky Nett, včetně jednoho výjezdního zasedání. Při tom všem byli účastníci vtaženi do netypických situací, odpovídali na neobvykle formulované otázky, nemohli vystačit s rutinním postupem.

Druhá rovina výstupů

Písemné materiály programu nejsou „vědeckou prací“, která by byla určena do akademických knihoven. Jsou to především krátké stručné materiály, popisující dosažený vhled do dané problematiky (bez nároku na komplexnost expertizy), využitelné praktiky neziskového sektoru např. při řízení, vzdělávacích programech apod. Mají charakter diagnózy umožňující vhled, systematizovaných  a strukturovaných popisů dílčích témat, v přiměřené hloubce záběru se snaží zformulovat základní komunikativní formy, ve kterých se dá chápat daný problémový okruh.

Třetí rovina výstupů

Doplňkové materiály programu tvoří směsici dílčích výstupů, směrovaných konkrétním cílovým skupinám, obsahují doporučení, upozornění na ty či ony souvislosti, metodické poznámky. Vyúsťuje tak vlastní práce projektu s „vnitřními“ cílovými skupinami, zejména s konzultanty a s organizacemi. Tyto materiály přímo směřují ke změně praxe, jsou formulovány jako konkrétní podněty pro takovou změnu.

Přesah projektu

Nett bude hledat formy, jak navázat na projekt „Bílá místa“, zejména tak, aby byla udržena a rozvíjena vytvořená komunikativní rovina s konzultanty, okruhem respondentů ankety a organizacemi. V dalším pokračování by měl být projekt Bílá místa zaměřen více na dvě klíčové oblasti - na vytváření vztahů jako klíčové téma a na rozvíjení myšlení jako nástroje změny - ty jsou podmínkami pro možnost významnějších změn v řízení neziskových organizací.

 

2) Vlastní témata projektu

Vzdělávání:

Po úvahách a diskusích v úvodní části projektu jsme se rozhodli nevěnovat se primárně edukativnímu procesu, ale přesahům vzdělávání, které jsme pracovně nazvali přidanou hodnotou. V tématu tak sledujeme především schopnost formování osobností, nepodléhajících zcela vnějším manipulacím. Silně se projevila nevyjasněnost a zmatečnost očekávání od vzdělávání v rámci neziskového sektoru. Z toho důvodu jsme nabídli základní strukturaci možných přístupů a očekávání pro praktické využití, ale zároveň otevřeli celou řadu dalších témat, která bude možné na základě nabídnutých konceptů lépe diskutovat.

Síťování:

Toto téma je doposud zpravidla zpracováváno výčtovým způsobem, v členění na sítě vznikající shora, asociace, subjekty - sítě atd. Projekt Nett se zaměřil především na motivy organizací  a jejich představitelů k síťování. Zkoumání vnějších vztahů organizací nás přivedlo k nutnosti hledat vnitřní motivy soudržnosti, společného jmenovatele neziskového sektoru obecně. Popsali jsme vzájemnost a hrstku dalších dostředivých sil a motivů, a teprve od nich odvinuli přístup k síťování, zvláště se zaměřením na neformální sítě a selektivní vztahy, na které se sice nevypisují grantová řízení, ale v životě neziskového sektoru hrají možná ještě významnější roli než formalizované sítě a střešní organizace.

Leadership:

Terminologický problém s pojmem vůdce má větší část evropských národů, to jen ukazuje komplexnost problematiky. Zvolili jsme pracovně jako klíč protiklad mezi lídrem a manažerem a sledovali komunikativnost tohoto modelu a přesahy, které z tohoto schématu poukazovaly k dalším motivům. Téma leadership a osobnost lídra nás dovedla nejen k řízení a vedení, ale k problematice moci a vlivu, které se v tomto světle ukázaly jako statické prvky, kdežto pro roli lídra se jako klíčová ukázala schopnost dynamizovat situaci, vytvářet podmínky pro nestandardní nebo netypická řešení, která nejsou postavená na formalizovaných, standardizovaných, naučených postupech. Pro lídra má zásadní význam schopnost inspirovat, oslovit, formovat a motivovat.

Generační výměna:

Generační výměna jako samostatné téma se vynořilo až posléze, po zadání předcházejících tří témat. A nebylo to jen proto, že kmenový tým Nett má čtyři členy a že jsme si chtěli rovnoměrně rozdělit práci. K tématu jsme dospěli při ohledávání obecnějších jevů, které by umožnily tematizovat konkrétněji otázky související s řízením. Jakým způsobem popsat probíhající změny v řízení organizací? Jak se v řízení organizací projevují celkové změny klimatu a společenské změny, jak se projevuje myšlenkový posun osob, které je řídí? Lze říci, že je možné zaznamenat určitý popsatelný posun v přijímání a ve výkladu osobní odpovědnosti na straně osobností, které stály u zrodu českého neziskového sektoru?

Závěr:

Dotčená čtyři témata projektu Bílá místa jsou popsána v jednom společném materiálu, který zachovává srovnatelnou strukturu a přiměřený rozsah, a navíc ke každému z nich existuje samostatný komplexní materiál, přinášející celou škálu dalších podnětů a motivů k zamyšlení a diskusi.

 

3) Základní rovina projektu - podmínky pro „anamnézu - diagnózu“

Projekt se soustředil na popis jevů, které v rámci vybraných témat ukazují k limitům komunikace, limitům funkčnosti, k omezené schopnosti dynamického systému reagovat na změny, k pasivitě a manipulovatelnosti z vnějších důvodů atd.

Klíčové přitom bylo zjištění, že oblast zájmu - neziskový sektor jako živý organismus - vykazuje spíše znaky pasivní, velmi omezenou schopnost komunikace o aktuálních tématech a souvisejícími nároky.

Pro stanovení skutečných „diagnóz“ je nutné nejprve nalézt alespoň částečnou shodu o tom, jak identifikovat stavy organismu, které budou chápány jako daná konkrétní nemoc, nedostatečnost. Současná situace odpovídá popisu subjektivních potíží pacienta, který je zapsán slovy „není mi dobře“. Existuje malé povědomí o tom, že by bylo možné konkrétní potíže organizací alespoň částečně sumarizovat podle typických znaků.

V tomto smyslu bylo důležité i zpřesnění tématu: neziskový sektor jako živý organismus. Nešlo o to začít pracovat s nějak výrazně formovanou definicí neziskového sektoru a z ní odvozovat jeho hranice (co do organismu ještě patří a co nikoli?). Podobné snahy vedou často k zbytečným formalistním sporům. Klíčové bylo zvolit základní kriteria, která mohou ukázat organismus právě jako intergitu, identifikovat její skladebné prvky. V tomto smyslu bylo konstatováno, že pro neziskový sektor v našem projektu bude podstatné, jak jsou organizace schopné jednat- a to v různých oborech zájmu, z nichž klíčové je jednání vedené vzájemností, snahou sdružovat se k dosahování společně formulovaných cílů (vize), schopnost formulovat takové vize tak, aby se staly konkrétní misí (sdíleným posláním) pro širší okruh aktérů, ať již uvnitř organizace a nebo pro podpůrné prostředí v jejím širším okolí. Podstatným prvkem přitom je inovativní funkce, schopnost vnášet podněty do společenského dění, podílet se na formování veřejného prostoru, do jisté míry také vytvářet společenské alternativy, korekce v konkrétních situacích i při formování veřejných politik.

 

4) „Anamnéza - diagnóza“ - zjištění

Jednou ze základních rámcových diagnóz je masivní posun neziskových organizací do sféry přímého vlivu subjektů veřejné správy, přijetí omezující a destruktivní sebeinterpretace: neziskový sektor je stále častěji chápán jako sektor poskytování služeb, vázaných na objednávku veřejné správy. Neziskové organizace projevují vůči tomuto tlaku prostředí jen minimum imunity resp. odolnosti, někteří ho dokonce vítají z důvodu vidiny stabilnějšího financování.

Úzce to souvisí s dalším aspektem diagnózy, značnou pasivitou a homogenitou jednání. Organizace jsou většinou osamocené, a přitom jednají velmi podobně. Klíčem k tomu je zavedená praxe získávání vlivu a finančních prostředků z různých veřejných zdrojů, kdy podstatnou nevýhodou je jakkoliv se odlišovat, vybočovat z rámce uznávaného stylu práce.

Projevuje se obava důvěřovat, strach ze zneužití vlivu druhými, alergie na samozvané mluvčí neziskového sektoru a občas patrná snaha se vůči nim vymezovat.

Dále jde pojmenovat malou schopnost sebeočisty, prostředí jen málokdy dovolí pojmenovat existující antagonismy a konflikty, neproběhne katarze a většina konfliktů tak má podobu skrytých latentních „nákaz“, které organismus dlouhodobě zatěžují a snižují jeho schopnost jednat.

Jako jedna z nejdůležitějších součástí anamnézy se objevuje malá schopnost vnímat vlastní identitu, malá schopnost sebereflexe. Prakticky neexistuje myšlenkové zázemí, které by umožňovalo snadnou komunikaci v obtížných situacích, které by umožňovalo odolávat  vnějším manipulacím.

V dílčím ohledu pak je součástí anamnézy podstatný rozpor ve vnímání toho, co je neziskový sektor - lze identifikovat (rámcově) tři jen neúplně a problematicky spojené vrstvy sebeidentifikace: neziskový sektor tvoří především aktivistické organizace, neziskový sektor tvoří především profesionální organizace, ať již poskytují služby, servis, výchovu, společenskou oponenturu aj., a neziskový sektor je formální vymezení subjektů, které nejsou zřízeny státem a nejsou zaměřeny na trh - v tom pak dominují silné subjekty schopné vytvářet v tomto smyslu „tripartitu“, lobby vzhledem ke státu. Tyto tři okruhy organizací se navzájem jen velmi málo znají, a pokud se znají, zpravidla považují „jiné“ pojetí neziskové organizace za méněcenné. Občas jsme zaznamenali výraznou potřebu přesněji identifikovat, co je neziskový sektor, potřebu tento pojem jasně vymezit, pokud možno i přesně definovat. Zároveň nepřehlednost, jak je to s o.p.s. založenými státem nebo samosprávami, jak je to s odvozenými subjekty atd.

Ve vnímání organizací stále hraje roli hranice daná historií organizací, rozdíl mezi „novými a starými strukturami“ se dosud zcela nevstřebal.

Obdobně nadále přežívá tradovaná povinnost uznávat a prezentovat rámec jednoty neziskových organizací, který sice je částečně reflektován jako něco, co ve skutečnosti neexistuje, nicméně otevřeně a veřejně tento mýtus není diskutován, ani pojmenován.

Značná setrvačnost a konzervativismus (v kontrastu k proklamované inovativní funkci) se projevují až ve sveřepém odmítání jiných typů otázek, formulací, pohledů a postupů.

 

5) Možnosti terapeutických kroků

Použitý medicínský obraz samozřejmě je omezen v tom, že v rámci neziskového sektoru nelze jakkoli intervenovat „zvenčí“, něco „předepisovat“, lze jen navrhovat, doporučovat. Doporučujeme:

podpořit existující (byť slabé) nosné a očistné procesy (tam, kde proběhly, jsou výsledky zcela jasně pozitivní, někde daly vzniknout zcela nové kvalitě)

podporovat otevřenost, vyžadovat sdílení určitých podstatných dohodnutých informací vedoucích k transparentnosti a důvěryhodnosti (dovnitř i navenek)

podporovat přijetí a dodržování minimálních dohodnutých etických norem coby samozřejmosti

napomáhat odstraňování existujících blokujících vazeb

motivovat k nárůstu potenciálu a aktivit

provokovat obrannou reakci

poskytovat nabídku přímé pomoci

rozšiřovat povědomí o tom, jak je neziskový sektor široký a pestrý

ukazovat, že i přes významné rozdíly mezi organizacemi a východisky jejich jednání existují témata, která mohou být základem pro porozumění

 podporovat spontánní (neformální) ad hoc platformy (budování důvěry, hledání spřízněných duší, neformální „inovační burzy“)

naučit se rozpoznávat vnější i vnitřní manipulace a nežádoucí intervence (často převlečené za návrhy řešení letitých problémů) a budovat si proti nim imunitu – „očkování“

V praxi pak je možné naplnit tyto jednotlivé teze pouze tam, kde se systematická a cílevědomá činnost neváže jen na formální projekty, ale především otevírá prostor pro odpovědnost jednotlivých osob. Podmínkou pro dosažení jakékoli cílené pozitivní změny je vlastní aktivita neziskových organizací, zájem významných aktérů vystoupit z krátkodobé zabezpečenosti zdánlivě uzavřených systémů, ochota přijmout riziko změny.

 

6) Prevence

Projekt interně formuloval otázku: „Co lze očekávat, před čím se preventivně chránit?“ Identifikovali jsme několik základních nepříznivých trajektorií, souvisejících s anamnézou:

narůstající a stále cílenější tlak státu na uzavírání veřejného prostoru

zvyšující se upřednostňování aktuálních rozvrhů před dlouhodobými a z toho vyplývající oslabování a nebo ztráta schopnosti formulovat vlastní misi, přerod organizací s vlastní misí na organizace agenturního typu

ztráta schopnosti předávat kulturní obsah a sdílet ho - mezigeneračně i mezi různými sociálními skupinami

stále se zmenšující schopnost odolávat společenským manipulacím

uzavřenost personálních a zájmových unií

neschopnost mobilizovat místní soukromé zdroje a z ní vyplývající orientace na zdroje veřejné (evropské a státní), která přináší vysoce formalizované způsoby práce a silnou administrativní zátěž, která neumožňuje ve větší míře pěstovat flexibilitu, inovaci a originální řešení

narůstající pohodlnost, která z práce v občanském sektoru učiní práci jako každou jinou

Konkrétní doporučení v tomto smyslu jsou obsažena v dílčích materiálech programu tak, aby byla zajištěna jejich maximální komunikativnost ve vztahu k různým cílovým skupinám.

 

7) Spolupráce s konzultanty

Podstatnou součástí projektu bylo postupné formování  skupiny konzultantů, kteří se  podíleli na realizaci projektu. Mimo vlastní realizační tým se podařilo zformovat skupinu 10 konzultantů, z původní skupiny tak neshodou skončil pouze jeden navázaný vztah a to ještě zčásti vzhledem k souvislostem, které se netýkají projektu. Součástí této širší skupiny jsou i konzultanti, kteří mají k práci vlastního týmu Nett velmi kritický postoj - i to bylo v rámci projektu chápáno jako významný přínos.

Cílová skupina konzultantů hrála po celou dobu projektu velmi významnou roli. Na jedné straně šlo o roli oponenta: konzultanti připomínkovali materiály před rozesláním širšímu okruhu příjemců, komentovali otázky anket i rozhovorů a poskytovali zpětnou vazbu k dílčím výstupům a analýzám. Na druhé straně byli konzultanti širším zázemím Nett, nejlépe rozuměli práci Nett, chápali kladené otázky v dostatečně širokém kontextu tak, aby dokázali zajistit propagaci a sdílení zkoumaných témat a motivů v rámci širšího okruhu příjemců (především mezi respondenty z řad vedení organizací). Konzultanti pro nás byli indikátorem míry komunikativnosti a shody, kterých se nám při práci na konkrétním tématu podařilo dosáhnout. Zároveň je po této zkušenosti třeba si přiznat, že okruh zkušených a sebevědomých „konzultantů“ působících v neziskovém sektoru je v Čechách nadále velmi omezen. Přes zdlouhavý a komplikovaný postup výběru adeptů (osobní zkušenosti, obec konzultantů i dlouhodobé vzdělávání konzultantů českého a slovenského neziskového sektoru) je třeba říci, že značná část těch, kdo se za „konzultanty“ vydávají, postrádají dostatek zkušeností se samostatnou prací. Spíše v této roli vidí výhledově příjemný nárazový přivýdělek, než že by byli schopni jí bezezbytku dostát: zpětná vazba i připomínky byly často dílčí, zaměřené na detaily technického rázu spíše než na celkový obraz a obsahovou koncepci, řada konzultantů se zdá „přeškolených“, kdy naučené formulace a způsoby uvažování zastiňují schopnost autenticky a samostatně formulovat a promýšlet souvislosti. Je zajímavé, že na individuální úrovni (při osobním jednání) se tyto schopnosti konzultantů výrazně zvyšují oproti skupinovým setkáním, která proběhla v rámci projektu. Je to pozitivní zpráva, která však je charakteristická pro úroveň sebevědomí jednotlivých aktérů při vystupování v širší skupině „kolegů“. Je ale důležité odlišovat individuální práci s konzultanty a skupinovou práci s nimi, každý z těchto způsobů práce vyžaduje zcela jiný přístup.

Rozhovory se zástupci Nett konzultanti zvládli bez větších obtíží. „Nejoblíbenější“ částí spolupráce byly jednoznačně rozhovory v organizacích, které konzultanti v rámci projektu provedli – každý 2-4. Konzultanti si je prakticky bez výjimky pochvalují jako jedinečnou a přínosnou zkušenost. Není divu: konzultanti v této situaci samostatně pracovali s rozvrhem, který byl dodán zvenčí, tzn. mohli být respondenty ztotožňováni se vším, co bylo „chytré“, a pohodlně se distancovat od všeho, co bylo „blbé“, protože to vymyslel Nett a oni samozřejmě moc dobře vědí, že je to pitomost. I díky tomu rozhovory místy nejsou vedeny s dostatečným vědomím toho, že se budou vyhodnocovat v rámci jednoho komplexu (respondenti mohou utíkat od otázek, občas vítězí hledisko „dobře si popovídat“, tzn. přizpůsobit se náladě respondenta).

Konzultanti vesměs nereflektují, že se od počátku projektu někam v uvažování o dotčených tématech posunuli, přestože je to markantní a zcela průkazné. Zčásti si posun vůbec neuvědomují, zčásti je vysvětlení opět možné hledat v sebevědomí „konzultantů“: buď ho mají příliš nízké a potřebují se dílčím způsobem negativně vymezit, aby bylo všem ostatním patrné, že „mají k věci co říci, že nejsou konformní a nepřijímají nabízená východiska jen tak mechanicky“ (přestože – jak bylo řečeno – komentáře nejsou obsahové a koncepční povahy), nebo jej mají příliš vysoké a potřebují se celkově negativně vymezit: „celé to děláte špatně, já bych to dělal lépe“ (přestože není možné získat formulované stanovisko „v čem“ a „jak“). Jen výjimečně jsou konzultanti schopni i ve skupině vystupovat jako rovnocenní a otevření partneři, schopní oponentury a polemiky. Vymezují se přitom nejen vůči členům kmenového týmu Nett, ale i vůči sobě navzájem, jako by nebyli ochotni uvěřit tomu, že se opravdu pokoušíme s nimi a mezi nimi nacházet společnou řeč, společné téma. Z práce s nimi jsme si odnesli ohromnou spoustu podnětů a zkušeností a oni podle svých vlastních slov také. Většinou na projektu spolupracovali rádi,  ochotně reagovali na materiály i v rámci setkání. Pro některé z nich to byla zároveň jedna z mála příležitostí placené konzultantské práce, přesto se nedomníváme, že finanční motivace a finanční přínos byli tím převažujícím kladem.

Obsahové materiály z práce s konzultanty jsou zpracovány v samostatných materiálech (vyhodnocení rozhovorů s konzultanty a vyhodnocení rozhovorů provedených konzultanty v organizacích). Dílčí zjištění byla zapracována do všech tematicky zaměřených výstupů projektu Bílá místa.

 

8) Závěr

Formalizované nástroje a výstupy projektu

Podstatnými výstupy projektu byly pracovní materiály a připravené interaktivní situace, které alespoň rámcově popisuje tato závěrečná zpráva. Více či méně se transformovaly i do závěrečných materiálů programu.

Záměrem Nett bylo, aby závěrečné materiály programu byly mnohotvárné, naším cílem bylo vyhnout se závěrečnému „tlustospisu“, který by našel jen ojedinělé čtenáře. Proto celá škála výstupů, které jsou vzájemně provázány a doplňují se.

1) Podstatným výstupem je tato závěrečná zpráva, která v jen mírně zkrácené podobě (s vypuštěním části o čerpání grantu atd.) je ze strany Nett chápána jako veřejný materiál informující o projektu jako celku.

2) Druhým komplexním materiálem pak je tisk „Čtyři témata“, který ukazuje provázanost zvolených témat a zjištění (cca 20 stran).

3 - 6) Samostatné materiály, obsahující vlastní shrnutí jsou věnovány každému ze čtyř témat - vzdělávání, síťování, leadership a generační výměna.

7 - 9) Komplexní materiály jsou doplněny dvěma „velkými“ skládačkami, které obsahují základní informace o projektu a jeho výstupech „Neziskový sektor jako pacient“ a „Diagnoza, prevence, terapeutický plán“ a jednou malou skládačkou, obsahující základní úvahy o povaze neziskového sektoru.

10) Anglický výstup shrnuje nejvýznamnější informace o projektu.

11) Krátký výstup sumarizuje výsledky rozhovorů s konzultanty.

12) Podobně je shrnut výstup z rozhovorů v organizacích.

 

Za Nett

Michaela Frycová a Josef Štogr