Téma síťování je většinou zkoumáno staticky. Síťování je chápáno jako projev procesu strukturace neziskového sektoru a je podporováno zvnějšku, aniž by bylo popsáno, že může být vedeno zcela odlišnými motivy.

Zabýváme-li se síťováním, může nás to přivést k samé podstatě neziskového sektoru - každá jednotlivá nezisková organizace spojuje lidi, kteří mají společný cíl.  Zkoumáme-li z tohoto pohledu téma síťování, může nám to výrazně pomoci odpovědět na otázku, jaká jsou vlastně dostředivá témata propojující subjekty neziskového sektoru.

Sdružování lze popsat jako vytváření vědomých spojenectví, případně formalizovaných svazků za nejrůznějšími účely. Sdílení čehokoli vždy předpokládá vytváření vzájemného vztahu. Vzájemnost v kontextu neziskového nebo občanského sektoru považujeme za zásadní motiv zakládající celé široké spektrum aktivit.

Pokus přesně definovat typy organizací vznikajících na podkladě sdružování je svého druhu pastí, do které opakovaně padají všichni konceptoři neziskového sektoru. Domníváme se, že jasné a všemi přijatelné vymezení kategorií a hranic mezi nimi je v podstatě nemožné, nemá-li být zcela formální a zakrývat zjevné přesahy.

Vymezení tématu

Projekt Bílá místa vymezuje síťování jako soubor vazeb a vztahů, které vznikají mezi jednotlivci a organizacemi z jejich vlastní iniciativy, s vyloučením případných obchodních vztahů. Předmětem našeho zájmu tedy jsou nejen existující sítě registrované nebo jinak formalizované (např. neinstitucionalizované koalice, stálé pracovní skupiny atd.), ale i zcela neformální spojenectví. Nezabýváme se zde dělením sítí, formálními strukturami ani kategorizacemi. Naše sondy do neziskového sektoru provedené v rámci projektu potvrdily, že ani představitelé organizací, kteří mají vlastní představu například o možných rozdílech mezi„sítí“ a „střechou“, takové dělení v praxi nepoužívají a nepotřebují.

Téma síťování nastoluje řadu problémových okruhů, na které se lze dívat ze tří hledisek. Z hlediska:

• síťující organizace (tedy té, která poskytuje zázemí a/nebo servis)

• jednotlivých členů sítě

• sítě jako celku, pokud nějaký celek formálně či neformálně vzniká.

Tato práce se zaměřuje na pohled zevnitř, na pohled jednotlivých členů sítě.

Pro téma sítí existuje okruh formálních klišé, která se ale jen málokdy obsahově dotýkají skutečného vytváření vztahů:

• organizace by se měly síťování aktivně účastnit  (kdo nesíťuje, není „in“)

• členství v síti NNO legitimizuje k nějaké činnosti

• členství v síti jako punc kvality

• členství v síti je formou sebepotvrzení

• sítě jsou potřeba, měly by vznikat, je to „trend doby“

• sítě by měly být podporovány zvenčí i zevnitř

• sítě jsou důležité v souvislosti se strukturálními fondy EU

• sítě jsou univerzálním nástrojem, cíle sítí se pohybují na široké škále,
        od prostého sdílení a distribuce informací, zkušeností, know-how, přes koordinaci činností, legislativu, lobbování až po vysoce formální struktury
        úzce spolupracující a sdílející zdroje

• sítě jsou/mohou být prostředkem manipulace a distribuce moci

• a tak dále a tak dále.

Rozhovory s konzultanty i s představiteli organizací přesto odkryly i leccos jiného, především poukázaly na význam sítí odvozených od vazeb zcela neformálních, které zůstávají stranou pozornosti, nepojmenované nebo dokonce zamlčované.

„Základem spolupráce nevládních sdružení musí být svobodná vůle, vnitřní potřeba organizací spolu komunikovat a setkávat se. Tento pomalý, ale efektivní způsob utužování vztahů v rámci neziskového sektoru…

 (M. Prokop: Neziskový sektor – nevstupujte bez vyzvání!)

Anamnéza

V rámci rozhovorů jsme se v prvním okruhu otázek chtěli dozvědět, kdy mají organizace vnitřní motiv, chuť a sílu navazovat spolupráci navenek, budovat a rozvíjet sítě, jaké překážky v rámci síťování překonávají, zda potřebné sítě už existují a pokud ne, jaké sítě podle nich chybí. Odpovědi vypovídají o malém zájmu o tento okruh otázek. Naopak otázky k síťování, vztažené k rolím manažera a lídra, vzbudily velmi živý zájem.

Diagnóza  

Jedna z běžně formulovaných tezí je, že od formalizovaných sítí – tedy asociací, střešních organizací, koalic, unií, stálých konferencí  atp. - očekávají NNO jasný obsah, transparentnost, měly by efektivně fungovat a naplňovat deklarované cíle. Přitom je přítomno povědomí o tom, že institucionalizované sítě se nezřídka stávají buď manipulativním nástrojem zakladatelů s cílem získat zdroje, vliv a moc, nebo podléhají tlaku státu – v lepším případě jen jeho tlaku na jednotné zastupování („aby to měl stát jednodušší“), v horším případě mohou být mocenským nástrojem, jehož prostřednictvím se stát snaží redukovat vliv občanských organizací.

Zatímco hrozba vměšování státu je reflektována ojediněle a poměrně málo, nebezpečí zneužití vlivu ze strany síťující organizace si většina respondentů uvědomuje a pojmenovává jej. Pro některé jde o jeden z hlavních důvodů, proč se nesíťovat. Obraz pavouka ovládajícího síť, který se v rozhovorech objevil, je dostatečně ilustrativní (více v tématu leadership). Institucionalizované sítě jsou „zevnitř“ vnímány často jako prázdné a/nebo umělé, protože nejsou založeny na odpovídajících reálných vztazích.

Institucionalizované sítě

„Obecně však neziskové organizace nenašly způsob, jak prosazovat společný zájem…“

(NROS: Zpráva o stavu neziskového sektoru v České republice v r. 2004)

V případě institucionalizovaných sítí se jako důvody vzniku a existence zpravidla uvádějí:

• synergické efekty

• sběr, sdílení a distribuce informací (uvnitř sítě, směrem zvnějšku dovnitř a opačně)

• sdílení zkušeností a know-how

• řešení společných problémů

• hájení společných zájmů a cílů (financování, legislativa a lobbování)

• zviditelňování pro veřejnost

Ochota zakládat sítě a vstupovat do nich je tím větší, čím naléhavější
a méně řešitelné jsou potřeby z úrovně jednotlivých organizací. Současně platí, že čím přesněji jsou dané problémy identifikovány a čím jasněji a pregnantněji jsou definovány cíle, tím je síť čitelnější, akceptovanější, pro členy i vně důvěryhodnější - a může pak být ve výsledku i efektivnější, dlouhodobě stabilnější a vlivnější. Přesto projekt identifikoval jakýsi pohyb v kruhu: „Potřebujeme, aby tu byla síť, která nám pomůže...“, aby bylo posléze konstatováno: „...stejně je dost na houby.“

Neformální sítě

Odpovědi respondentů velmi často odkazovaly na význam neformálních vazeb mezi lidmi působícími v neziskovém sektoru. To zásadně rozšiřuje vnímání sítí o méně formalizovaná nebo zcela neformální, někdy i selektivní spojenectví na bázi osobních
vazeb a vztahů. Vrací nás to k vzájemnosti, ke snaze sdílet, mít spojence a (nebo) společné odpůrce, mít s někým něco společného a od jiných se odlišovat. Takové sítě jdou velmi často napříč obory, regiony, způsoby práce i postaveními.  Jejich význam spočívá spíše v ukotvení jednotlivce v systému, v jeho individuální podpoře v dané věci než ve službách organizacím nebo dokonce v cíleném vytváření systému (na rozdíl od sítí instituciona-lizovaných).

Takové vazby v českém neziskovém prostředí nejen vnikají a existují, ale projekt ukázal, jak velmi jsou významné, přestože stojí mimo pozornost výzkumů neziskového sektoru, mimo dotace a grantová řízení. Anketa i rozhovory potvrdily, že vytváření neformálních sítí bývá jedním z hlavních nebo dokonce jediným důvodem, proč se někteří lidé z NNO účastní vzdělávacích seminářů. V hodnotících dotaznících seminářů se tento motiv vyskytuje téměř pravidelně, nicméně stojí stranou pozornosti a nebývá vykládán v souvislosti se síťováním.

Většina rozhovorů dále ukázala, že především lídři organizací takové sítě potřebují a vyhledávají. Ověřili jsme si, že nejde ani tak o sdílení konkrétních profesních zkušeností, jako spíše o často navenek nepřiznanou, ale zpravidla vědomou a pojmenovanou nadstavbu k běžné rutinní činnosti.

Dílčí shrnutí

Funkčnost sítě se odvozuje od její důvěryhodnosti, ta je úzce spjata s okolnostmi jejího vzniku a s osobami zakladatelů. Každá síť – institucionalizovaná nebo neformální – by měla odpovídat skutečným vztahům a vytvářet podmínky pro to, aby se vytvářely a naplňovaly, měla by mít „dobré důvody existence“, tedy nejen schopnost identifikovat společný zájem, ale také schopnost přispívat k jeho uskutečnění. Jak ten, kdo síť buduje, tak ten, kdo do ní vstupuje, by měli být vedeni společnou shodou o cílech.

Projekt neukázal shodu v tom, zda je sítí dostatek, nebo nějaké chybějí, identifikoval však sdílený pocit formálnosti a nenaplnění očekávání od institucionalizovaných sítí. Domníváme se, že nadešel čas k tomu reflektovat a legitimizovat význam neformálních sítí, spojenectví, vazeb a vztahů, které mají v řadě ohledů pro život neziskového sektoru zásadní význam.