Skládačka I., 9/2005

Motto: Použijeme-li současného obrazu, tak naše antispamová ochrana je tak silná, že propouští jen standard každodenní rutiny. Zároveň s tím, co je destruktivní ,odfiltruje to nejdůležitější - ta sdělení, která pro nás mohou být formativní, podnětná.

Program

Nett zaměřil svůj program na čtyři témata - leadership, generační výměna, síťování a vzdělávání. Zdánlivě spolu tato témata nijak významně nesouvisí ale považovali jsme je z různých důvodů za klíčová a vzájemně provázaná.

Byli vedeni prakticky zaměřenými otázkami:

Jak co nejlépe vymezit lídra a jeho postavení a roli v organizaci, jeho přínos, jak popsat typy vedoucích rolí aby nám to umožnilo ukázat pozitivní roli lídra?

Dá se ukázat, že ve způsobu vedení organizací dochází k nějaké změně, identifikovatelnému procesu, ať už je jeho souvislost se změnami společenského klimatu přímá nebo nepřímá? Pokud ano je tento proces uvnitř organizací reflektován?

Síťování chápeme především jako vytváření a zpevňování vnějších vztahů. Je tak vnímáno? Je možné v rámci neziskového sektoru nalézt dostatečně silné a nosné vztahy vyplývající ze sounáležitosti, resp. do jaké míry je·neziskový sektor vnitřně provázán nosnými vztahy?

Vzdělávání chápeme především jako proces vnitřní proměny související s pojmenováváním věcí a souvislostí. Jaký je v organizacích zájem skutečně se zdělávat, poznávat, proměňovat se? Jaký je důvod pro to, že situace se jeví jako statická a dalo by se říci „zablokovaná“?

Úzké místo - sdílení výstupů

Tento program se potýká se stejným problémem jako jiné podobné pokusy: nashromáždil množství materiálu, v jeho rámci bylo formulována řada tezí a závěrů – ale podstatné bude, jak se podaří sdílet výstupy projektu s těmi, kterých se týkají, jak se podaří převést výsledky programu do skutečné intervence. Jsme si vědomi toho, že zvládnutí samotné expertní části práce ještě neznamená úspěch programu. Několikastranové materiály shrnující výstupy programu asi naleznou jen velmi omezený okruh čtenářů. Proto jsme zvolili jinou cestu. Bylo by však naivní si myslet, že úspěch automaticky přinese, pokud budou výstupy formulovány do podoby letáků a běžných reklamních a informačních materiálů.

To by mělo ještě menší smysl než komplexní výstupy. Musíme se nejprve zeptat: co vlastně zajímá ty, kterým chceme výstupy projektu sdělit? Co zajímá ty, které oslovujeme? Co způsobí, že na výstupy projektu budou schopni zaměřit pozornost a věnovat jim svůj čas?

Klady a zápory „hroší kůže“

 značná část těch, na které bychom se chtěli s výsledky projektu obrátit, cítí velký odpor k tomu, aby je někdo „poučoval“, má v celku ustálený soubor představ a hodnotových východisek, umožňující obranu proti pokusům o indoktrinaci, ovlivňování zvnějšku. Navíc profesionální reklama a masová manipulace došla ve schopnosti vytrhávat a upoutávat pozornost tak daleko, že většina lidí si již vypěstovala velkou míru odolnosti, odporu. V obou těchto ohledech je schopnost odolávat vnějšímu tlaku doslova nezbytná, na druhou stranu se tak vytváří „hroší kůže“ - která velmi omezuje schopnost sdílet, vnímat odlišnost druhého a v neposlední řadě i přijímat cokoli nového. Použijeme-li současného obrazu, tak naše antispamová ochrana je tak silná, že propouští jen standard každodenní rutiny. Zároveň s tím, co je destrukční, může odfiltrovat to nejdůležitější - ta sdělení, která pro nás mohou být formativní, podnětná.

Metody, které Nett zvolil: pojmenování a sdílený koncept

Nett neklade důraz na materiály akademické povahy, studie, které vycházejí z korektních postupů při práci s korektně získanými daty, zejména proto, že v akademickém prostředí není naše cílová skupina. Nechceme ani jinou formou říkat pevně formulované „takhle to je“. Ve svých výstupech se Nett opírá o dva typy „nástrojů“, forem oslovení. Prvním je prosté pojmenování, které klade danou věc do jednoznačného vztahu k jiným, druhým je vytváření sdílených konceptů.

Pojmenování, jasný vhled, ono „hele!“, prolamuje zaběhané formy našeho myšlení, umožňuje podívat se na věci „nově“. Aktualizuje naši zkušenost, že myšlení bez občasného „zastavení a odstupu“ postupně upadá do schémat a prázdné rutiny. Pojmenování je základ, na kterém se můžeme potkat s ostatními.

Koncept v našem významu je náčrt - provázaný celek několika základních tezí, kterému je možné porozumět jako jednotě, obraz, soubor, který v sobě již obsahuje jednotící prvky, které se dají dále rozvíjet. Jde o jednoduchý nebo i komplexnější soubor tezí, které umožňují chápat souvislosti nějaké situace, umožňují danému aktérovi jednat, umožňují sdílení. Koncept spojuje a otevírá přitom možnost společného jednání.

Výstupy programu v celém svém spektru jsou formulovány tak, aby se snažily pojmenovávat a na pojmenovaném vytvářely nabídku konceptů - ostrovů, na kterých se může naše myšlení a jednání setkat s druhými, ostrovů, které jsou připraveny k obývání, osídlení, které může každý dále rozvíjet. Říkáme „takhle se dá pojmenovat a načrtnout to, co můžeme sdílet“.

 

Nett 9/2005

Michaela Frycová, Monika Šatavová, Jan Kroupa, Josef Štogr