léto 2005, http://nett.aid.cz

Zadání

Tato práce se zabývá postavením „watch-dog“, „public policy“, „think tank“ a „advocacy“ organizací v České republice, a to z pohledu systematizované podpory jejich působení z veřejných rozpočtů, především na realizaci, výstupy a dopady tzv. Nadačního investičního fondu a.s. (NIF). Nejedná se o rozsáhlou analytickou práci, která by zkoumala všechna relevantní data v přerozdělování z veřejných rozpočtů a ze zdrojů, které z veřejného rozpočtu vzešly, nebo taxativně stanovila seznam dotčených organizací v České republice. Jde spíše o zachycení a pojmenování obecnějších trendů, o zachycení historie vývoje fondu a  v závěru o analytickou část, která zkoumá jeden rok grantování ze zdrojů NIF se zřetelem na tematizované organizace.

O kom bude řeč

Chceme-li mluvit o „watch-dog“, „public policy“, „think tank“ a „advocacy“ organizacích, musíme se nejprve nějak vypořádat s tím, o čem bude vlastně řeč. Takové organizace, případně typy činnosti u nás nejsou jednotně vnímány – ze strany laické, ani ze strany zainteresované či odborné veřejnosti, a terminologie není ustálena. Skutečnost, že pro ně neexistují zaužívané české ekvivalenty, lze považovat za příznačnou a popisnou. A je tu ještě jeden významný motiv. Ekologické, ženské, lidskoprávní, místní aktivistické a mnohé další organizace tohoto typu nejsou vnímány jako určitý celek také proto, že o to nestojí, že nechtějí, aby je někdo házel do jednoho pytle, protože se nechtějí vyrovnávat s celým spektrem potenciálně negativních reakcí ze strany veřejnosti. Jinými slovy, jedna nálepka každému úplně stačí, takže se všichni brání tomu, aby dostali ještě jednu společnou.

NETT si pro potřeby této práce dotčený okruh organizací definoval jako „nestátní neziskové organizace a neformální skupiny, jejichž deklarovaným posláním a skutečnou hlavní náplní činnosti je formativní působení ve veřejném prostoru“. Společensky formativní působení organizací může mít celou škálu zaměření – může se týkat např. praktické činnosti institucí, prosazování změn ve vlastní společenské praxi, změn v legislativě, vytváření veřejných politik, vytváření myšlenkového zázemí pro veřejně působící subjekty atd. Půjde nám tedy o organizace, které nejsou agenturní, o organizace, pro které je formativní působení ve veřejném prostoru vlastním, zvoleným a reflektovaným posláním. Záměrně tedy necháváme stranou organizace poskytující služby, i když řada z nich (včetně jejich střešních organizací a sítí) jistě je v tomto ohledu aktivní a odvádí veliký kus práce. Rozdíl, který vidíme, ale v tomto ohledu považujeme za zásadní. Z hlediska přístupu ke zdrojům se zcela jasně projevil při přípravě prvních verzí návrhu rekodifikace Občanského zákoníku ČR z roku 2004, které definovaly veřejnou prospěšnost jako poskytování veřejně prospěšných služeb a tato dikce se změnila až pod tlakem připomínek. Podle návrhu by byla převážná většina „watch-dog“, „public policy“, „think tank“ a „advocacy“ organizací (a dalších) fakticky vyřazena nejen z nároku na státní podporu, ale především z nároku na statut veřejné prospěšnosti jako takový (daňové úlevy, granty atd.). Návrhy na vyloučení občanských sdružení z účastenství na správních řízeních se v připravované legislativě objevuje opakovaně – zatím ve sněmovně neprošly, opakovaně však byla schválena dílčí omezení. Obecný tlak státu – v souladu s modely a přístupy Evropského sociálního státu – na kontrolu neziskových organizací prostřednictvím legislativních úprav, redukovaných výkladů legislativy a otevřených nebo skrytých zakázek (především právě pro poskytovatele služeb) není možné přehlédnout. Stát se zkrátka snaží být „objednavatelem“ veřejně prospěšných služeb poskytovaných neziskovými organizacemi a vytváří tak skrytě třetí stupeň působení veřejné moci ve struktuře přenesené působnosti. Velmi zajímavá je v tomto paralela převodu přenesených kompetencí výkonu státní správy na samosprávy z roku 1850.

Nejde nám o to rýsovat nějaké tlusté dělící čáry a už vůbec nechceme podceňovat práci poskytovatelů služeb, která často přesahuje jejich oborové zaměření a působnost a má nesporné prvky z oblasti „public policy“ a zejména „advocacy“. V této práci se věnujeme jen užšímu okruhu organizací a aktivistů, pro které je práce watch-dog“, „public policy“, „think tank“ a „advocacy“ organizací posláním a denním chlebem, které se jí nemohou nebo nechtějí věnovat doplňkově, okrajově nebo z titulu svého postavení či renomé a které na ní také musí přímo zajišťovat zdroje.

Vrtěti hlídacím psem

Watch-dog“, „public policy“, „think tank“ a „advocacy“ organizace a aktivity to v Čechách nemají snadné. Jejich role ani odpovídající náplň nejsou zřejmé, veřejně přijímané, neexistuje o nich obecnější povědomí, natož základní shoda, nemluvě o reflexi či diskusi. S výjimkou „think tanků“, jejichž role a náplň práce zůstávají bezmála tajemstvím, by se v aktuálním slovníku nejspíše dalo hovořit o „aktivistických“ organizacích. Toto označení má nicméně pejorativní zabarvení. Na jedné straně si je veřejnost nejčastěji spojuje s mediálním obrazem protestování proti čemukoliv, především za účelem zviditelnit se, na straně druhé ještě nezmizel resentiment z dob bolševické éry, že být aktivní znamená být hloupě prorežimní nebo dělat z donucení něco, co by normální člověk nedělal. Jako by šlo o nutné zlo, které nějak vyplývá z demokracie, ale nic konstruktivního nepřináší, jako by šlo o daň, kterou platíme za to, že si každý trouba může říkat a dělat, co se mu zlíbí.

Určitý posun ve vnímání nicméně je možné zaznamenat na místní úrovni, kde se opakovaně podařilo získat na svou stranu veřejné mínění i podporu, ovšem vždy v rámci jedné specifické kauzy (z poslední doby je dobrým příkladem stavba dálnice přes Český ráj, jejíž trasa se díky dobře zorganizovaným protestům zatím nedostala do krajských územních plánů a betonáři dokonce zjišťují u místních organizací, zda proti nim budou protestovat, když dálnici povedou jinudy, dále na sever).  I takové dílčí uznání je nicméně třeba z hlediska formování role tohoto typu organizací a očekávání od nich považovat za významné. V tomto ohledu je přece jen patrné, že od prvních veřejných „aktivistických“ kampaní jako byl protest proti dálnici v pražské Stromovce nebo proti zbourání severočeských Libkovic kvůli těžbě uhlí, které se rozběhly počátkem 90. let, se situace poněkud posunula. Místní kauzy řeší zpravidla místní organizace, které je mnohem těžší obviňovat z mocenských ambicí a diktátu zahraničních centrál, když se jich témata přímo dotýkají a místní lidé je osobně znají . Veřejnost je obecně vstřícnější – řada lidí získala osobní pozitivní zkušenost, značná část po ničivých povodních počátku milénia, poněkud se zlepšil mediální obraz neziskových organizací, zvláště v regionálních médiích – ale zároveň je apatičtější, stejně jako velká média a politická reprezentace, která dnes mnohem lépe ví, co si může dovolit a nehodlá dotčené organizace vnímat, ani hodnotit jinak než jako součást boje o moc. Běžná dikce je výrazně vyhrocena v dokola omílaných postojích českého nejpopulárnějšího politika a současného prezidenta Václava Klause, pro kterého „NGOismus“ a „ideologie občanské společnosti“ patří rovnou mezi úhlavní nepřítele svobody, demokracie a národního státu. Nenechme si však vnutit rozvrh jeho diskursu.

Příležitostně se objeví politické prohlášení, dokonce program (naposledy program současné vlády ČSSD v čele s J. Paroubkem), který se zaštiťuje obecnými deklaracemi o podpoře neziskových organizací a sektoru jako přirozených a významných partnerů státu. Odvolání na neziskové organizace se v průběhu nepodařené partajní kampaně dokonce objevilo na billboardech (Unie svobody). Podobná prohlášení jsou však především manipulativní hrou s veřejným míněním, přetlačováním se o pozice v získávání přízně a politických bodů. Zatím nikdy nedošla naplnění, nikdy nezpůsobila reálnou změnu, natož změnu systémovou. Navíc se ještě nestalo, že by k „watch-dog“, „public policy“, „think tank“ a „advocacy“ organizacím nebo aktivitám bylo ze strany státu přistupováno jako k určitému specifickému okruhu činností, které mohou mít určitý význam, mohou sehrát konkrétní, těžko zastupitelnou úlohu, a proto by si mohl zasloužily uznání, pozornost a snad i podporu.

S kategorizací tohoto typu organizací však nezápolí jen politické elity a státní správa, které je vesměs nepovažuje za legitimní, ale i sám neziskový sektor. Obsáhlá studie z projektu CIVICUS Civil Society Index - Tereza Vajdová: Česká občanská společnost 2004: po patnácti letech rozvoje (NROS a FHS UK, 2005) o dotčených organizacích pojednává především v oddílu „Vliv“, který je členěn na části „Vliv na veřejnou politiku“, „Kontrolování“, „Reagování na společenské zájmy“, „Empowerment“ a „Schopnost řešit společenské problémy“. Nejsou však tematizovány jinak než jako jeden typ činnosti, jako jeden z aspektů.

V části o kontrolování se nicméně můžeme dočíst: „...Celkově lze označit tyto aktivity jako relativně omezené a spíše neúspěšné... Výsledky regionálního dotazníku... ukazují na marginální roli občanských organizací jako ´hlídacích psů´... Například z 12 cílů zastřešujících organizací byla ´veřejná kontrola´ tím nejméně důležitým... Dále jsme se zeptali na sedm hodnot či rolí, které organizace občanské společnosti mohou ve společnosti plnit, kde dvě se blížily kontrole státu – boj s korupcí a fungování demokracie. Právě tyto dvě hodnoty spojovali účastníci ... s občanskou společností nejméně... Dalo by se tedy soudit, že svoji kontrolní úlohu vnímá jako klíčovou jen menšina organizací občanské společnosti. V zásadě stejně se na ... (ně) dívá veřejnost. (str. 61)

O zdrojích se dočteme následující: „Rozvoj a činnost organizací občanské společnosti v roli ´hlídacích psů´ podporovaly od počátku 90. let především zahraniční dárci. V souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie a přesunem priorit zahraničních dárců směrem dále na východ se hovoří o kritickém bodu v existenci těchto typů organizací. Vstup do EU sice přinese zdroje ze Strukturálních fondů... avšak monitorovací a kontrolní aktivity do (jejich) zaměření ... nepatří. Podpora ... organizací (tohoto typu) ze strany českého státu nebo firem se nedá ve větší míře očekávat. Organizace, které dosud spoléhaly na zahraniční podporu, se zatím zpravidla nenaučily pracovat s okruhem příznivců a sympatizantů, kteří by mohli organizace finančně podporovat.“ (str. 62 – citováno z Respekt, příloha 31.5.-6.6. 2004)

Řekli jsme si, že „watch-dog“, „public policy“, „think tank“ a „advocacy“ organizace nejsou jednotně vnímány ani vykládány ze strany veřejnosti, politických elit, organizací občanské společnosti a že se ani ony samy neidentifikují s určitým celkem. Pojďme se nicméně posunout ke specifickému zaměření této práce, tedy k nadačnímu investičnímu fondu, a prozkoumat jeho úlohu s ohledem na podporu dotčených organizací.

Nadační investiční fond

Nadační investiční fond ( NIF) byl zřízen zákonem ČNR ještě v době existence federace v r. 1991 „pro účely podpory nadací určených poslaneckou sněmovnou Parlamentu na návrh vlády“. Vláda pro tento fond vyčlenila 1 % akcií z druhé vlny kupónové privatizace. Subjektem, který NIF založil a obhospodařoval se stal Fond národního majetku ČR (dále FNM).  Když vešla r. 1992 zpráva o NIF ve známost, bylo Radě vlády pro nadace doručeno 965 žádostí o příspěvek, dokonce některé nadace kvůli NIF nově vznikly.

Akcie 485 společností, které představovaly majetek v nominální hodnotě 2 823 milionů Kč, začal FNM počínaje rokem 1995 postupně prodávat, do konce r. 1998 bylo prodejem akcií 410 společností získána částka 1 606 milionů Kč, která byla uložena na termínovaný účet FNM. 

V I. etapě NIF v r. 1999 bylo 39 nadacím rozděleno 500 mil. Kč (jedna nadace poté příspěvek ve výši více než 16 mil. Kč odmítla), ve II. etapě NIF  v r. 2002 bylo 64 nadacím rozděleno 849 300 mil. Kč a poté ještě   437 863 tis. Kč.  Celkem v obou etapách dostaly nadace z NIF 1 752 mil. Kč.     

NIF není specificky zaměřený na „watch-dog“, „public policy“, „think tank“ a „advocacy“ organizace, ani jako takový nevznikl. Přesto v tomto směru určitou úlohu plní nebo plnit může, protože se díky němu určitý stabilní objem prostředků rozděluje mimo přímou kontrolu státu. Zároveň se ukazuje, že nadace, které prostředky z NIF získaly, mají při jejich rozdělování vlastní priority a že jen málo z nich za prioritní považuje podporu společensky formativních organizací, snad s výjimkou hrstky dílčích témat, jako je gender tématika a problematika uprchlíků. Pojďme se nicméně podívat, jak to všechno tehdy bylo, protože příběh NIF, zvraty a průvodní jevy, překrásně dokumentují dospívání českého občanského sektoru a paralelní formování politických a mocenských elit v zemi. Příběh NIF je příběhem ztráty iluzí.

Příběh NIF v médiích

Pro ilustraci vycházíme z archivů ČTK. Zprávy jsou pochopitelně přebrané a byly výrazně kráceny, ale nejsou přepisovány, aby byl zachován dobový kolorit a bylo možné sledovat změny nálad a přístupů:

Vláda projednala materiál Nadační investiční fond a po připomínkách s ním vyslovila souhlas. (ČTK/ 10.12.1992)

Podle informací předsedy výkonného výboru Fondu národního majetku Tomáše Ježka ... by šlo o jednorázovou akci... (v) druhé vlně kupónové privatizace by se z  každého kapitálu akciové společnosti odňalo jedno procento pro nadační investiční fond. Fondby spravovala některá z bank. Jak T.Ježek uvedl, již nyní existuje při české vládě komise pro nadace, která shromažďuje a posuzuje žádosti jednotlivých nadací. Přínos založení nadačního investičního fondu vidí T.Ježek především v tom, že by vznikla paralelní finanční struktura vedle oficiálního státního rozpočtu, určená k financování společensky prospěšných účelů. Za neméně důležité považuje i to, že by se obohatila struktura akcionářů a především by byly i samotné nadace nuceny se naučit hospodařit. (ČTK 11.12.1992)

Asi 1,5 miliardy Kč je zatím v Nadačním investičním fondu... Po ukončení druhé vlny privatizace bude ... vláda muset předložit Parlamentu návrh, jakým způsobem se prostředky fondu rozdělí mezi nadace, kterých je nyní v České republice na šest tisíc. "Zatím není jasné, zda by to mělo být dělení jednorázové či dlouhodobější, jestli to bude formou akcií nebo finačních prostředků," poznamenal Němec. Po vyřešení tohoto problému se vláda v budoucnu již nadacemi zabývat nehodlá... Nevyloučil však, že by nadace jako formu podpory různých projektů mohla mít na zřeteli jednotlivá ministerstva. (ČTK/ 7.4.1994)

... NIF... byl sice již ustaven, aledosud nebylo rozhodnuto, jak bude využíván. (ČTK 7.5.1994)

... rozdělování prostředků vytvořených hospodařením s vyčleněnými akciemi z druhé vlny kupónové privatizace by mělo být posláním Národního nadačního fondu, jehož zřízení zákonem navrhuje dvanáct koaličních poslanců v čele s Tomášem Ježkem (ODS)... akcie mají celkem nominální hodnotu 2,8 miliardy korun a hospodaří s nimi akciová společnost Nadační investiční fond (NIF) zřízená Fondem národního majetku. Zamýšleným převedením všech akcionářských práv vůči NIF na Národní nadační fond předkladatelé sledují cíl zajistit trvalou existenci silného subjektu podléhajícího veřejné kontrole. Nejvyšším orgánem fondu by měla být správní rada, jejíchž 15 členů by měla volit sněmovna na dobu šesti let. (ČTK/ 23.4.1995)

Poslanecký návrh novely zákona o Národním nadačním fondu zamítla vláda na svém dnešním zasedání.

Informoval o tom novináře ministerský předseda Václav Klaus. Vláda ... hodlá nejprve přijmout zákon o nadacích a teprve pak zahájit diskusi o majetku vyčleněném nadacím z privatizace. (ČTK/ 17.5.1995)

Jediným cílem Rady pro nadace jako dočasného orgánu bylo pomoci při rozdělení financí z Nadačního

investičního fondu... Po splnění tohoto úkolu by ... měla ... zaniknout. "Především nedošlo k dohodě, komu peníze přidělit a komu ne," řekl Němec ... Nový zákon o nadacích by měl ... tuto sféru ... podstatně zprůhlednit. "Konečně také počítáme s radikálním snížením počtu (nadací)," uvedl ... (ČTK/ 28.6.1995)

Zajistit demokratické a veřejností kontrolované rozdělování prostředků vytvořených hospodařením s vyčleněnými akciemi ... by mělo být posláním České národní nadace, jejíž zřízení zákonem navrhuje jedenáct poslanců v čele s Tomášem Ježkem (ODS)... (ČTK/ 22.12.1995)

...Vláda ... vyslovila nesouhlas s poslaneckým návrhem zákona o České národní nadaci, která by měla být nástrojem na přerozdělení prostředků Nadačního investičního fondu... (ČTK/ 10.1.1996)

Návrh zákona o nadacích ... označil (předseda FNM Roman Češka) za jeden z nejvýznamnějších na programu jednání sněmovny, neboť v ČR nyní v neregulovaném prostředí existuje více než 6000 nadací. V nadačním investičním fondu"čeká" podle jeho slov více než 2,5 miliardy akcií..., jejichž výnos by měl činit více než jednu miliardu korun. (ČTK/ 29.1.1997)

Rada pro nadace ... bude ve čtvrtek pokračovat v diskusi o vypracování systému rozdělení

finančních prostředků z NIF... Rada zatím nestanovila přesná kritéria ... rozhodla pouze, že rozdělované peníze půjdou do základního jmění ... Členové rady souhlasí s rozdělením činnosti nadací na šest oblastí - sociální, zdravotnickou, kulturní, ekologickou, vzdělávací a ochranu lidských práv... (ČTK/ 12.2.1997)

... Finanční prostředky získané prodejem akcií ... představovaly k 30.září 440,4 miliónu Kč... (ČTK/ 14.10.1997)

Akcie se začaly rozprodávat v roce 1995, prodej není ukončen a vláda zatím nerozhodla, jak bude s penězi z fondu naloženo ... Řízení by mělo být vyhlášeno zhruba 1.února 1998, tedy měsíc po té, kdy vstoupí v platnost zákon o nadacích a nadačních fondech ... Ministr Bratinka navrhuje, aby první podmínkou byla registrace nadace podle nového zákona, kterou budou provádět rejstříkové soudy. Předpokládá se, že nadace, kterým bude finanční příspěvek poskytnut, budou nadacemi grantovými ... Nadace budou muset prokázat, že v období dvou let před žádostí o příspěvek prostřednictvím grantů rozdělily půl miliónu korun každý rok a že mají funkční grantové systémy... Rozdělení prostředků z fondu se předpokládá ve dvou kolech. První by nastalo vyhlášením výběrového řízení v únoru 1998 a druhé po rozprodeji všech akcií. K prosinci 1996 bylo v ČR registrováno 4700 nadací... většina z nich patrně nebude schopna přeregistrace, neboť nedosáhne předepsaného půlmiliónového nadačního jmění. (ČTK/ 20.10.1997)

... Nadační investiční fond má půl miliardy korun v hotovosti a další asi jeden a půl miliardy korun v akciích... Rada pro nadace zasedala v úterý a projednala vedle rozdělení peněz i svůj nový statut a případnou přeměnu v orgán, který by zahrnoval nejen nadace, ale i další neziskové nestátní organizace včetně organizací církevních... (ČTK/ 18.2.1998)

Neziskový sektor se shodl na kritériích pro rozdělení peněz z NIF, vyplynulo to z dnešního posledního zasedání Rady pro nadace, která se přetransformuje na Radu vlády pro nestátní neziskové organizace... (ministr) Mlynář nechtěl prozradit, na jakých kritériích se zástupci shodli, protože je nejprve musí projednat vláda, ale zdůraznil, že budou přísná, aby veřejná výběrová řízení, do nichž nadace vstoupí, byla objektivní a průhledná. (ČTK/ 7.4. 1998)

...dnes vláda ... po pěti letech schválila postup výběru nadací, které se budou moci ucházet o půl miliardy korun z NIF... Cílem ... postupu je podpora tvorby přiměřeně nezávislých a trvalých nadačních zdrojů. Stát dokonce podle Mlynáře určí, ve kterých bankách budou peníze uloženy, a nadace budou muset každoročně předkládat kontrolní zprávu o způsobu nakládání s penězi. (ČTK 27.5.1998)

... "Skončila politika zadržování občanského neziskového sektoru charakteristická zejména pro  období let 1992 až 1996," prohlásil ... (ministr Jaroslav) Bašta (ČSSD). Ministr oznámil, že vláda předloží sněmovně do konce prvního pololetí návrh na rozdělení půl miliardy korun nadacím, které uspějí ve výběrovém řízení na příspěvek z nadačního investičního fondu. Kabinet tak hodlá podpořit neziskový sektor a posílit jeho finanční nezávislost na státu. Podmínky pro činnost těchto občanských organizací chce podle Bašty vláda zlepšit také změnou nevyhovujícího systému jejich financování a novým zákonem o sdružování. (ČTK/ 29.1.1999)

Sedmadevadesát nadací využilo možnosti přihlásit se do výběrového řízení ... Možnost měly nadace působící v sociální a humanitární oblasti, ve zdravotnictví, v kultuře, při ochraně lidských práv, ochraně životního prostředí, vzdělávání a dále nespecifické nadace, které se angažují na lokální či regionální úrovni. Těch byla více než polovina. (ČTK/ 8.2.1999)

Pětadvacet nadací ... v úterý doporučila vládě ke chválení Rada pro nestátní neziskové organizace. Zbývajících 95 miliónů korun by měly získat nadace působící v oblastech ochrany lidských práv a ochrany životního prostředí, které budou vybrány po doplňkovém výběrovém řízení. (ČTK/ 14.4.1999)

(Toto doplňkové výběrové řízení nebylo nikdy vypsáno a uvedených 95 milionů se rozdělilo mezi nadace v blíže nespecifikované tématické oblasti, což je z hlediska našeho tématu dosti podstatná informace, kterou se ovšem v ČTK z pochopitelných důvodů nedočteme – pozn. NETT)

Před vládní radou stojí podle Březiny dva úkoly. Prvním je rozbor státních dotací do nestátního neziskového sektoru a standardizace evidencí tohoto procesu, druhým dokončení druhé etapy rozdělování Nadačního investičního fondu. (ČTK/ 9.6.2000)

Zhruba jednu miliardu korun prohospodařil stát svou nečinností z peněz, které měly připadnout neziskovým organizacím ... V průběhu předešlého sedmiletého váhání poklesly ceny vládou opatrovaných akcií na 1,8 miliardy korun... (ČTK/ 7.2.2001)

Letošní druhá etapa dělení prostředků z privatizace mezi neziskové organizace je také etapou poslední. (ČTK/ 7.5.2001)

Nadační investiční fondrozdělí mezi 64 nadací ještě téměř 1,7 miliardy korun. Výsledky výběrového řízení projedná ve středu vláda a poté ještě parlament. Uchazeči, kteří ve výběrovém řízení uspěli, dostanou podle bodového ohodnocení 849.000 korun. Zhruba stejnou částku mezi ně po prodeji akcií strategických podniků fond rozdělí podle téhož klíče... Z celkového počtu zhruba 300 nadací se jich přihlásilo 89. Z toho bylo 25 nadací vyřazeno a 64 nadací bylo bodově hodnoceno. (ČTK/ 9.10.2001)

Česká republika je jedinou postkomunistickou zemí střední a východní Evropy, která má skutečné nadace. Uvedl to dnes předseda Senátu Petr Pithart na tiskové konferenci k desátému výročí založení Nadačního investičního fondu. Fond vznikl v roce 1991 na popud české vlády, které tehdy Pithart předsedal...

Pithart podobně jako někdejší ministr pro privatizaci Tomáš Ježek zalitoval, že k rozdělování prostředků z  fondu musela přistoupit až vláda ... v roce 1999. "Nadace dnes mohly být bohatší a mohly rozdělovat více prostředků," dodal... Prostředky ... ve výši 1,3 miliardy korun dostalo 73 nadací... V první etapě bylo rozděleno přes 476 miliónů korun mezi 38 nadací... Na granty ... musí použít nejméně 80 procent výnosů z těchto prostředků. V ČR je registrováno 82.131 nadací, obecně  prospěšných společností a dalších nestátních neziskových organizací. Samotných nadací je přes 330... na financování neziskového sektoru se podílejí také ministerstva, okresní úřady a magistráty. V roce 1999 na dotacích  rozdělily přes tři miliardy korun, o rok později o 300 miliónů korun více. (ČTK/ 14.2.2002)

V květnu v ČR působilo 338 nadací... disponují základním  jměním přes 2,4 miliardy korun, přičemž jmění na nejnižší hranici ... má téměř polovina nadací - přesně 138. Nejvíce nadací (183) působí v oblasti vzdělávání, kulturu podporuje 135 nadací. (ČTK/30.9.2002)

Tím je možné koláž z dobového tisku uzavřít. Po předlouhých peripetiích byly prostředky z NIF rozděleny mezi grantující nadace, které jsou – i díky zájmu o tento balík – v rámci občanského sektoru legislativně definovány jako majetkové subjekty s omezenou možností realizovat vlastní programy. Minimální nadační jmění, o kterém je na počátku 90. let  obecně uvažováno tak, že by mělo být dostatečně velké, aby umožňovalo naplňování účelu nadace, je nakonec taxativně stanoveno na půl milionu, což ovšem na konci 90. let nikomu nepřekáží, protože všechny významnější subjekty takovým jměním disponují. Původní záměr vytvořit na státu nezávislé zdroje podpory veřejně prospěšných aktivit, kterého se posléze zalekly i sami autoři, a tak se pokusili prosadit centralizaci v jediné, státem kontrolované instituci, se postupně proměnil v dohadování a politické tahanice o peníze se zjevným cílem zabránit vzniku příliš silných domácích nadačních subjektů.

Jak podporují nadace z prostředků z NIF „watch-dog“, „public policy“, „think tank“ a „advocacy“ organizace

Při zkoumání podpory tohoto typu organizací z výnosů NIF jsme nejprve ze seznamu příjemců prostředků z NIF vybrali 27 nadací, u kterých by podpora podobných organizací připadala v úvahu. Všechny jsme oslovili osobním e-mailem adresovaným řediteli nebo příslušnému projektovému či programovému manažerovi. Na zaslané dotazy odpovědělo deset nadací. Paralelně jsme analyzovali výroční zprávy všech sedmadvaceti vybraných nadací. Výsledky našeho vlastního šetření jsme porovnávali se stanovisky zástupců nadací. Do užšího výběru jsme na základě získaných informací zařadili 16 nadací a údaje o jejich grantování jsme analyzovali podrobně. Některá čísla bylo nutné dopočítávat podle průměrných hodnot výnosů nebo poměrně na základě celkových grantovaných částek, protože některé nadace prostředky získané z výnosů z NIF ve svých grantových programech kombinují s dalšími prostředky, nevedou podporu z výnosů z NIF odděleně, neuvádějí jmenovitý seznam příjemců grantů, získávaly v průběhu roku další splátky z NIF, takže jeho aktuální objem ke konci roku 2004 by neodpovídal výši výnosů za rok 2003, které se v průběhu roku 2004 rozdělovaly atp. Není však nezbytné, abychom se zde podrobně zabývali technickými podrobnostmi a metodologickými řešeními. Cílem nebylo provést komplexní finanční analýzu. Jde o rámcová čísla pro rámcově stanovený okruh organizací.

V roce 2003 (tzn. pro účely poskytování grantů v roce 2004) hospodařilo devětašedesát českých nadací  s majetkem získaným z příspěvků z NIF v hodnotě přes 1.7 miliardy korun (jejich celkové nadační jmění je o 600 milionů korun vyšší – převážně díky nejrůznějším soukromým zdrojům). Celkový výnos z hospodaření s prostředky získanými z NIF přesáhl 35 milionů korun, z nichž necelých 30 milionů bylo rozděleno v grantech (průměrné náklady na správu nadací přesáhly 25 %, nicméně náklady na správu prostředků z NIF podle smlouvy s Fondem národního majetku nesmějí překročit 20 %). „Watch-dog“, „public policy“, „think tank“ a „advocacy“ organizace (zhruba 20 organizací, které odpovídaly shora uvedenému vymezení) podpořilo deset nadací částkou něco přes 2 miliony korun. Dotčené organizace tedy získaly přibližně 7 % z výnosů prostředků z NIF rozdělovaných v roce 2004.

Deset nadací, které. tyto organizace podpořily, hospodařilo v roce 2003 s nadačním jměním bezmála 300 milionů korun a rozdělovalo v roce 2004 částku necelých 6 milionů. Míra podpory pro „watch-dog“, „public policy“, „think tank“ a „advocacy“ organizace tedy u nich v průměru přesahuje 30% hranici. K tomu je  třeba dodat, že u tří výrazných nadačních subjektů (celkově z prostředků NIF získaly do nadačních jmění přes 165 milionů) míra podpory přesahuje 50 % rozdělovaných výnosů z NIF a vytváří jakési jádro podpory, které dosahuje téměř tří čtvrtin celkového objemu přidělených prostředků.

Závěrem

Příspěvky z NIF sice jsou pro řadu nadací, které je získaly, významné pro navýšení jejich nadačního jmění (příspěvky z NIF tvoří u příjemců bezmála tři čtvrtiny registrovaného nadačního jmění) a – jak se často můžeme dočíst – tím pádem pro jejich dlouhodobou stabilizaci, jenže tato skupina nadací v daném roce v grantech rozdělila zhruba půl miliardy korun získaných ze zahraničí a od jiných typů dárců, takže výnosy z NIF sotva přesáhly 5 procent.

Míra podpory „watch-dog“, „public policy“, „think tank“ a „advocacy“ organizací z výnosů NIF nepřesahuje 10% hranici. Celkové zkoumání podpory tohoto typu organizací by pochopitelně vyžadovalo rozbor ostatního grantování nadací, ať už byly příjemcem příspěvku z NIF nebo ne. V porovnání s celkovou finanční podporou neziskového sektoru ze státního a krajských rozpočtů, která se v roce 2004 pohybovala kolem 3.8 miliard korun, kde je podpora tohoto typu organizací zcela marginální nebo žádná, nicméně lze konstatovat, že stávající 2 miliony z výnosů příspěvků z NIF grantované pro sledované typy organiuzací představují relativně velmi malou částku, jakkoliv významný příjem mohou pro dotčené organizace představovat.

Uvedená čísla nejsou komplexním rozborem financování aktivit „watch-dog“, „advocacy“, „public policy“ a „think tank“ organizací, nicméně zřetelně ukazují, že přinejmenším v této oblasti se nepotvrdilo očekávání, že „role nadací roste tam, kde reagují na jiné potřeby než stát“ (Müller: Ekonomické prostředí pro občanský a neziskový sektor). Vyčlenění prostředků z privatizace v NIF pro český nadační sektor bylo ve vztahu k jinak nepříliš vlídnému vztahu politických elit vůči neziskovému sektoru v České republice mimořádně významným počinem, závěrem však je třeba konstatovat, že pro daný okruh organizací žádný systémový nástroj podpory díky NIF nevznikl a že podpora jejich aktivit – bez ohledu na prostředky z NIF – závisí na strategickém rozhodnutí několika významných dárců.

Použité zdroje:

Adresář nadací, které obdržely příspěvek z NIF v první etapě;

Analýza výročních zpráv příjemců příspěvku z Nadačního investičního fondu – údaje za rok 2001-2003, Fórum dárců;

INFORMACE o poskytování dotací nestátním neziskovým organizacím v roce 2004 z vybraných veřejných rozpočtů a grantové programy nadací - příjemců příspěvku z Nadačního investičního fondu, Úřad vlády ČR, Praha 2003;

Jandová, Barbora; Novák, Martin: Případová studie – Nadační investiční fond jako případ vlivu NNO na rozhodování, OS FHS UK v rámci projektu Index občanské společnosti (NROS);

Jiří Müller: Ekonomické prostředí pro občanský a neziskový sektor, Nadace a majetek, květen 2000

projev Tomáše Ježka na 39. schůzi PSP ČR dne 13. 2. 1996;

Přehled rozdělení příspěvků z NIF v I a II etapě, Úřad vlády ČR, Praha 2003;

Smlouva o převodu zbývajících prostředků určených usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pro účely podpory nadací ve II. etapě uzavřená podle § 18, odst. 2) písm. a) bod 6) zák. č. 171/91 Sb.;

Usnesení č. 510 z 29. července 1992 o projednávání a schvalování privatizačních projektů;

Vajdová, Tereza: Česká občanská společnost 2004: po patnácti letech rozvoje. NROS a FHS UK, Brno 2005

Zápis ze schůze Výboru pro Nadační investiční fond, Úřad vlády – 12. června 2002;

Zápis ze schůze Výboru pro Nadační investiční fond, Úřad vlády – 28. srpna 2002;

Zápis ze schůze Výboru pro Nadační investiční fond, Úřad vlády – 15. října 2002;

Zápis ze schůze Výboru pro Nadační investiční fond, Úřad vlády – 13. listopadu 2002.