Žijeme v převaze myšlení, které pro výklad vztahů bere za základ kontrakt – tedy vztah vzájemného závazku přijetého po oboustranném souhlasu. NETT se v tomto programu zaměřuje na jiné vztahy – na vztahy vyplývající ze zájmu a otevřenosti, z formativního jednání.

Obsahem kontraktu je to, co je v právním smyslu popsáno slovem „plnění“. Kontrakt je uzavírán proto, aby se naplnila očekávání obou stran za podmínek, které si dohodnou, a v čase, který si dohodnou. Programu Aktivity NETT se zabývá jednáním, které není „plněním“ a není tedy vázáno objednávkou, ani určeno specifikací.

Jako kontrakt se dnes vykládá kde co – od trávení volného času s přáteli až po sociální služby. Začíná být téměř podezřelé, když někdo dělá něco „jen tak“, z radosti, protože chce někomu pomoci. Nebo proto, že takové jednání považuje za správné. NETT se zaměřuje na jednání, které je opakem jednání na základě kontraktu. V jednotlivých projektech ohledáváme různé typy jednání, které jsou ve své povaze kreativní, formativní, společensky hodnotné atp. Vycházíme přitom z přesvědčení, že základem společenských vztahů je jednání, jehož smysl je nutné vždy znovu a znovu vyložit. Takové jednání nelze redukovat na dvoustranný, obchodní vztah.

Myšlení odvozované od výhodnosti bilaterálního kontraktu naproti tomu předpokládá společnost jako soubor izolovaných jednotlivců zabydlených ve světě skrze síť partikulárních zájmů, spojenectví a vzájemného plnění. Ve světě, kde na jiné typy vztahů není místo, jde snadno ovládat, manipulovat.

Jedním ze základních témat pro NETT je veřejný prostor. To je oblast jednání a vztahů ve kterých se lidé vztahují k sobě navzájem, diskutují způsoby, jak spravovat svoje věci, a hledají shodu v názorech na to, co veřejný prostor vytváří a naopak co ho omezuje. Jde o oblast vzájemně reflektovaných postojů, které v evropské kultuře umožňují svobodné jednání ne-soukromé povahy, jednání zahrnující tvorbu společensky prospěšných cílů, utváření veřejných politik atd.

NETT v rámci programu Aktivity hledá jednotlivé partnery – spojence, kteří také vnímají význam jednání otevřeného do budoucnosti a odpovědného jinak než ze dvojstranné smlouvy. Kořen odpovědnosti neleží v kontraktu. Leží v hodnotovém určení jednání samého, v otázce „co mám dělat?“, která zakládá přirozenost člověka a otevírá jeho vztah ke světu.