V rámci grantu Nadace Via zpracoval Nett, 2015

 

Úvod 

Povaha právnické osoby se posuzuje podle práva, podle kterého vznikla. Obecně se v právu předpokládá respekt k vzniklé právní skutečnosti. To patří k obecným právním zásadám. V tomto smyslu mají občanská sdružení nesporně povahu danou zákonem o sdružování občanů. Mají a vždy mít budou.

 

Občanský zákoník použil na občanské sdružení institut právní fikce. Nyní  je třeba vyložit, jak se k sobě mají dvě právní skutečnosti: povaha právnické osoby, na kterou je třeba pohlížet podle práva, podle kterého vznikla, a právní fikce, která umožňuje na tuto osobu nějak pohlížet, za něco ji považovat – v tomto případě za spolek.

 

1. Právní argumentace

Je možné zrušit právnické osoby vzniklé podle nějakého práva. Jenže pro autory OZ bylo politicky nepřijatelné zrušit existující občanská sdružení. Je možné nastavit proces, ve kterém právnické osoby něco „musí“ – např. akceptovat donucovací ustanovení OZ. Jak je to ale s vytvořením právní fikce? Právní fikce zpravidla vytváří stav, který, ač se něco nestalo (a nebo naopak stalo), umožňuje jednat tak, jako by se to stalo (a nebo naopak nestalo). Pro další právní kvalifikaci se tedy vychází z toho, jako by nastal stav jiný, než je skutečnost. V praxi se tak třeba dopis od soudu, který ve skutečnosti nebyl doručen, za určitých, jasně popsaných okolností považuje za doručený. Jak se má právní fikce jako právní skutečnost a skutečnost jako taková, záleží na teoretickém východisku a právní názory na to se liší.

 

V případě občanských sdružení je to ještě složitější. Máme tu totiž co do činění s právní fikcí, která se netýká nějakého stavu v procesu (doručeno, vymazáno v rejstříku trestů apod.), ale dotýká se přímo skutečnosti samé, totiž toho, kdo čím (kým) je a jak je na něj pohlíženo.

 

Právní fikce může být zcela nezávislá na skutečnosti. Právní fikce, podle které se něco (občanské sdružení) považuje za něco jiného (za spolek), tu je „vedle“ skutečnosti samotné, původní, tzn. vedle sebe máme právní skutečnost této fikce a skutečnost samu.

 

Prakticky: pokud vyhlásí ministerstvo grantové řízení pro spolky, může se ho nesporně účastnit občanské sdružení, protože je považováno za spolek. Zde jde při použití právní fikce o ekvivalent skutečného doručení zásilky a právní fikce, že doručeno bylo, byl-li naplněn nějaký proces. Z hlediska práva je právní fikce, jejíž obsahem je, že „bylo doručeno“, základem pro další jednání = jedná se, jako by bylo doručeno, ale nikdo rozumný podle mne netvrdí, že „skutečně bylo doručeno“. Jinými slovy, skutečnost (doručeno nebylo), ač nesporná, nemá na konkrétní právní proces, který následuje, žádný vliv. Skutečnost (nedoručení) je nahrazena právní fikcí doručení. Ale to se týká právě jen daného právního procesu, v jehož rámci byla právní fikce použita. Na povahu doručení nemá právní fikce doručení žádný vliv – skutečně doručeno nebylo. To, že doručeno nebylo, je nesporně pravda úplně stejně, jako to, že z hlediska procesu uplatnění a výkonu práva pokračuje díky právní fikci vše tak, jako by doručeno bylo. Pro daný proces je tedy správné považovat zásilku za doručenou a jednat dále tak, jako by doručeno bylo, ale to neznamená, že by někdo mohl rozumně a po právu požadovat od adresáta vrácení zásilky.

 

Souběžně k tomu lze argumentovat ve věci občanských sdružení. Občanské sdružení vzniklo podle zákona o sdružování občanů a pro účely OZ je považováno za spolek a je mu uloženo, aby ve stanovách odstranilo ta ustanovení, která jsou v rozporu s donucovacovacími ustanoveními právní úpravy spolků (většina beztak ztratila dnem účinnosti OZ účinnost) a případně (pokud už je ve stanovách nemá obsaženy) doplnila do svých stanov to, co vyplývá z donucovacích ustanovení OZ. Nic víc. Na skutečné povaze občanského sdružení se nemění vůbec nic. Jen obecně pro potřeby soukromého práva OZ nadále nedělá rozdílu mezi občanským sdružením a spolkem (až na některá práva, která přiznává sdružením a spolkům ne – například možnost změnit svou právní formu na zapsaný ústav nebo sociální družstvo).

 

Odlišnou interpretaci lze držet jedině tehdy, když někdo obhájí názor, že právní fikce vždy stojí proti skutečnosti a neguje ji (resp. plně ji neguje). V příkladu, který jsme uvedli, by to muselo znamenalo, že právní fikce doručení je pro zastánce „silné“ povahy právní fikce de facto doručením. Takový přístup popírá, že existuje JAKÝKOLI rozdíl mezi tím, zda byla daná listina skutečně doručena a nebo zda byla použita právní fikce doručení. Vrácení zásilky je pak možné po právu požadovat...

 

Podstatné tedy je, zda tu jde POUZE o vytvoření právního stavu, který umožňuje další proces, přičemž daná právní kvalifikace (právní fikce) má smysl jen pro příslušný proces, ale netváří se jako skutečnost sama, anebo o právní stav, kdy na základě právní fikce skutečně „nastává stav doručení“. 

 

Takové silné pojetí právní fikce se ovšem zdá těžko myslitelné a udržitelné, protože příjemce, ač se daná obsílka „považuje za doručenu“, dopis fyzicky nemá, ačkoli ho nezničil, ani nezcizil atd. Trvat na tom, že nastala skutečnost doručení (bez ohledu na proces, ve kterém daná fikce hraje svou roli), by přinášelo celou řadu neřešitelných situací.

 

Slovo „považuje se za“ neříká „stává se“, nesnaží se sugerovat změnu reality – vytváří fikci, použitelnou jako dostatečný podklad pro další právní kroky, v našem případě spojené s postavením občanského sdružení jako spolku.

 

Proto NETT hájí názor, že správné je jednat s občanskými sdruženími (tedy se subjekty, které jako občanská sdružení vznikly a jimi jsou) jako se spolky, a to vždy tam, kde se vstupuje do režimu soukromého práva. Nicméně občanská sdružení sama uvnitř nejednají podle režimu OZ, ale podle toho zákona, kterému odpovídá jeho povaha – totiž podle zákona o sdružování občanů, podle kterého vznikly. Pokud např. občanské sdružení přijímá členy, nedělá to podle OZ, ale podle svých stanov, které, pokud nejsou v rozporu s donucovacími ustanoveními OZ, jsou nezpochybnitelně platné. A stejně tak v obdobných případech.

 

Situaci může samozřejmě komplikovat teoretický rozdíl v tom, jak může být chápána povaha právnických osob. Do jaké míry jde také při konstituci právnické osoby o proces, opírající se o vytvoření fikce nebo fikcí. A pokud ano, jak chápat realitu té které fikce, protože nesporně, pokud zde jde o fikci, jde o fikci velmi silnou, protože právnická osoba je ve všech podstatných právech v rámci právního řádu postavena na roveň fyzické osobě. Tuto subtilní otázku (či lépe několik otázek) v tomto případě ale podle všeho vůbec není třeba řešit. 

 

Fikce, podle které se na občanské sdružení hledí jako na spolek („se považuje za spolek“), zůstává fikcí bez ohledu na to, do jaké míry je původní skutečně vzniklé občanské sdružení právnickou osobou, která má reálně povahu fikce.

 

2. Kulturní argumentace pro udržení kontinuity povahy právnické osoby 

 

Role státu v procesu tvorby práva je omezená. Stát netvoří aktuální právo ve vzduchoprázdnu a z ničeho. Musí respektovat právní realitu a realitu vůbec. Vytváření právních fikcí vyžaduje zcela konkrétní důvod – jeho smyslem je řešení situací, ve kterých je jiný postup nereálný nebo zjevně nespravedlivý (např. nedoručení proto, že se doručení někdo vyhýbá).

 

Vytvoření právní fikce ve věci občanských sdružení je pochopitelné a ospravedlnitelné jen v případě, že jde o to, aby byla před zákonem původní občanská sdružení a nové spolky postaveny na stejnou úroveň, tj. aby nebylo možné občanská sdružení (nebo spolky) nijak diskriminovat např. při vypisování grantů, v daňové legislativě atd. To koresponduje s faktem, že občanská sdružení musí přijmout úpravy, které se týkají donucovacích ustanovení OZ, přechodná ustanovení OZ však ve věci občanských sdružení neříkají nic o těch ustanoveních, která nemají donucovací povahu.

 

Pokud by však vytvoření této fikce mělo být vykládáno tak, že jde o zásadní změnu podstaty a povahy desetitisíců subjektů, pak by bylo vytvoření takové „reality v důsledku fikce“ naprosto neodůvodněným zásahem do práv osob, které se v občanských sdruženích podle platného zákona o sdružování občanů sdružily a tyto subjekty vytvořily.

 

 

Ještě k právní fikci

 

Pokud jde o právní fikci, zpravidla jde o řešení situace. Právní fikce je vyslovena v konkrétním případě tam, kde např. doručeno sice nebylo, ale byly splněny jiné podmínky: např. bylo vyvěšeno po stanovenou dobu na úřední desce. Pak se má za to, že doručení proběhlo a může pokračovat individuální proces - například soudní nebo správní řízení. Tato právní fikce má smysl, je oprávněná, aby záměrným vyhýbáním se převzetí zásilky nebylo řízení oddalováno. Atd.

Ale v případě použití právní fikce na občanská sdružení (pohlíží se na… ) jde o něco jiného, co má spíš charakter deklarace stavu. Analogii můžeme nalézt například při „prohlášení za mrtvého“; není sice jasné, zda je daná osoba živa či ne, ba je téměř jisté, že živa není, a řeší se zde právní ne-jistota. Deklaruje se stav, který je sice  „jen” právní fikcí, protože datum, místo ani způsob úmrtí neznáme a smrt dané osoby nelze prokázat, tedy ani pravdivě tvrdit, ale takový akt opět umožňuje další individuální jednání podle zákona, například proběhne dědické řízení a má to dopad na další osoby, jejich stav a práva, např. manželka je prohlášena za vdovu a může se znovu vdát atd. Nic takového ale v případě použití právní fikce na občanská sdružení nenalézáme.

 

V případě plošného aplikování právní fikce na celou množinu osob, vzniklou podle konkrétního zákona, jde zajisté o velmi zvláštní pojetí právní fikce, dalo by se dokonce uvažovat o tom, jestli jde vůbec o použití právní fikce  „oprávněné“, tedy zdali už při tomto kroku nejde o porušení právní zásady vyplývající z tradice, podle které se povaha právnické osoby posuzuje podle toho práva, podle kterého daná právnická osoba vznikla. Jediný ústavně konformní výklad při použití právní fikce v tomto případě je „ochrana“ občanských sdružení (ať bude stát napříště jednat jakkoli, např. při vypisování grantových titulů, podmínek pro ně apod., nemůže postavit občanská sdružení v žádném konkrétním případě před jiné podmínky, nemůže s nimi jednat „jinak“ než se spolky). V takovém případě se dá použití právní fikce obhájit. Pokud by však na základě použití této právní fikce by mělo dojít k tomu, že občanským sdružením bude vnucováno, aby se chovaly jako spolky, pak je na místě uvažovat ze strany občanských sdružení o pokusu ochránit se, nejspíš u ústavního soudu.