(příspěvek pro konferenci AKN, Ústí nad Labem listopad 09)

© Josef Štogr, Nett, říjen 2009

Úvod

Cílem komunitních nadací je zvyšovat kvalitu života a tak se samozřejmě AKN zaměřuje též na to jak nejlépe kvalitu života uchopit, jak jí rozumět, a samozřejmě také jaké nástroje při podpoře „zlepšování kvality života“ použít.

To vše v situaci, kdy se o kvalitě života začíná mluvit i v širších souvislostech, např. francouzský president Sarkozy použil odkaz na měření kvality života při tom, když reagoval na současné projevy ekonomické krize a hledal způsoby, jak nahradit prosté a čistě ekonomické HDP, které o kvalitě života obyvatel země skutečně nemusí vypovídat vlastně nic. Na druhou stranu pak byla komentujícími novináři připomenuta praxe v Bhutanu, kde je vše hodnoceno podle kvality života, ale jde o společnost, kde je přísná kontrola státu nad většinou jednání, a o individuální svobodě v evropském slova smyslu se zde nedá mluvit.

Kvalita života totiž není jedna – různé skupiny lidí měří svoji kvalitu života docela jinak, a čím je společnost otevřenější a demokratičtější, tím jsou i rozdíly v názorech na kvalitu života věší. Jde však kvalitu života nějak „zprůměrovat?“ vždyť o to se pokoušely lecjaké ideologie, my si můžeme pamatovat poslední fázi rozkladu společnosti řízené komunisty, která plánovaně řídila spotřebu podle hesla „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. Problém je v tom, že tyto potřeby každému určoval vládnoucí předvoj dělnické třídy. Ale ani v západních společnostech není problém potřeb vyřešen nijak zvlášť uspokojivě.

Analýza potřeb

Dávno před tím, než se začalo používat slovo „kvalita života“ a začalo se zkoumat jak ji zjišťovat, srovnávat, měřit, používalo se jako standardní nástroj „analýza potřeb“. I tady je ale podstatnou vadou, že o tom, co jsou potřeby zpravidla rozhoduje někdo jiný, v tomto případě odborník na potřeby, nějaký sociolog nebo psycholog. Podstatné totiž je, jak je daná potřeba „vymezena“, identifikována v obecném sociologickém poli a vzhledem k zkoumanému subjektu vzhledem k jeho psychice. trochu se tím míjí samotná podstatná skutečnost, že někdy se člověk raduje, aniž je třeba se ptát proč – třeba že je hezký den a potkal hezké lidi – a jindy je naštvaný, protože se mu nedaří. pokud se tyto základní lidské zkušenosti ztratí v zkoumání standardizovaného vzorku populace, výsledek se k nim již nikdy nemůže vrátit – zpravidla zůstane inertní informací, která se nás ani v naší radosti ani v našem smutku de facto netýká.

To je ještě zvýrazněno skutečností, že existují podstatné rozdíly v tom, jak je analýza potřeb vnímána v USA a v Evropě. Americké myšlení je velmi pragmaticky zaměřeno na jednání – tedy na to, co se dá nabízet a poptávat, zatímco evropské vytváří daleko častěji vytváří schémata, které jsou pak předkládána státu, aby podle nich realizoval své „politiky“. Na pozadí toho je analýza potřeb shromažďováním a vyhodnocováním informací o tom, jak a skrze jaké motivy a komunikační formy jsou formována a sdíle na základní očekávání a obavy, jak se projevuje touha a strach atd. „Potřeby“ v tomto smyslu jsou elementární sociálně sdílená vyjádření, která lze rozpoznat a na která lze z vnějšku reagovat.

Spokojenost a nespokojenost je vždy již vyjádření průniku, agregátu takových elementárních sdílených i nesdílených pocitů, a v tomto smyslu lze člověka významně ovlivňovat a manipulovat. Analýza potřeb je platným nástrojem v rámci procesů, které mají vnější smysl, hodnotový rámec, mohou být platnou součástí komplexnějších analýz. Ale o stavu daného obyvatelstva ve městě, ve kterém působí komunitní nadace nám příliš mnoho neřeknou.

Poučeni znovu k tématu kvalita života

Kvalita života je věcí vlastní interpretace, kterou provádí daná osoba sama. Tato osoba není analyzována z vnějšku a nějak kriticky vykládána a interpretována podle „struktury potřeb“ – Kvalita života je interpretační a kontextová proměnná, je způsobem, jak daná osoba (respondent) vnímá nejen sama sebe, ale také všechny souvislosti, perspektivu, trendy atd. Je-li předmětem reflexe kvalita života, zahrnuje se v tom přiměřenost hodnocení, neboť se nezastírá, že v životě mají své místo radosti i starosti, roli tu hraje zkušenost, že intenzivní zážitky které nebyly příliš příjemné se stávají zásadní vzpomínkou a opakovaným předmětem vyprávění atd. Samozřejmě že hodnocení kvality života je spojeno s preferencí těch aspektů života, které jsou „vlídné“ a potlačením těch aspektů života, které jsou nepříjemné, nikoli však jejich eliminaci. Výpověď o kvalitě života ukazuje, jak jsme schopni skloubit do pozitivně vyznívajícího obrazu různé danosti místa, času, konstelace událostí atd. a naopak, jak různé události, skutečnosti, trendy atd. výrazně komplikují takovou schopnost.

Měřením kvality života pak sledujeme jak se proměňuje celkové vnímání a interpretace života. Kdysi se říkalo o Němcích z NDR že hlasují nohama – co se týče materiálních statků byla jejich úroveň rozhodně vyšší než ve většině světa – ale celkový kontext (i s vědomím o tom, jak se žije na druhé straně ostnatých drátů) byl pro mnohé z nich nesnesitelný. Ochota riskovat řadu obtíží (mnohdy i život) ukazuje, že kvalita života tak jak byla vnímána v NDR byla zoufale nízká. Na tom nic nemění žádná objektivní kriteria o HDP nebo úrovni spotřeby. Lidé nemohli žít tak, jak žít chtěli a jak viděli, že se o pár kilometrů dál žije. Z tohoto příkladu je patrné, že kvalita života je víc než co jiného vždy vnímána v rámci možností, které se nám ukazují, v rámcicílů, které máme, je otevřena do budoucnosti. Mnohdy snižuje velmi výrazně vnímanou kvalitu života nějaká bezvýchodnost, celkový negativní trend, neřešení nějakého problému, který hrozí přerůst do nekontrolované podoby atd. A naopak – tam, kde se ukazují perspektivy v řešení problémů je kvalita života vnímána daleko lépe, i když jsou třeba materiální podmínky nesrovnatelné.

Podstatné je z tohoto hlediska i to, zda jsou případné pociťované újmy nebo nedostatky důsledkem něčeho vnějšího, co jsem nemohl ovlivnit, a nebo zda jde o věc, která vyplývá z vlastního rozhodnutí, tedy kterou jsem na sebe vzal v rámci svého odpovědného rozhodnutí atd. Kvalita života přímo souvisí se zájmem o společné věci a možností ho projevit. To je podstatný rozdíl oproti pojetí potřeb, které je statické.

Měření kvality života

Obecně se mluví o třech formách měření kvality života – ve velkých statistických celcích v rámci pravidelného sběru dat je získávána znalost především o celkové naladěnosti zkoumané populace, to pro potřeby komunitních nadací spíše vytváří obecné pozadí. Malé místní výzkumy mohou být zacíleny na nějakou specifickou cílovou skupinu nebo i na plošné získání dat – jsou však na poměry komunitních nadací velmi drahé, nelze je opakovat často a nevytvářejí tak přímou zpětnou vazbu na aktivity, které souvisí s činností komunitní nadace – ať již jde o proaktivní činnost nadace samé nebo po podpořené aktivity jejích granties.

Proto se v souvislosti s praktickou činností komunitní nadace nabízí sběr dat a vyhodnocování kvality života prostřednictvím specifických skupin a jednotlivců, jejichž přístupy a hodnocení jsou pro komunitu nějakým způsobem příznačné, které jsou citlivější na některé aspekty vnímání budoucnosti a perspektivy vlastního uplatnění atd. Pro měření kvality života je v tomto smyslu podstatné, jak tyto trendy odrážejí potenciální i reální lídři, jak je utvářeno veřejné mínění dynamických skupin obyvatelstva, zejména mladých atd. Přitom je třeba velmi dbát na to, že vyvinuté nástroje na měření kvality života jsou jen v omezené míře přenositelné do jiného prostředí.

Měření kvality života je jednou z forem vyhodnocování zpětných vazeb, které nadace má, s tím, že si cíleně doplňuje tyto informace a vytváří si tak vlastní monitorovací systém, do kterého zapojuje mladí lidi, dobrovolníky, svoje granties atd. Pro potřeby komunitních nadací není třeba vytvářet nějaký komplexní a sofistikovaný systém měření kvality života, ten by se neobešel bez drahých dodavatelů: jde jen o to doplnit existující data a umět je vyhodnotit tak, aby byl průběžně vytvářen obraz o tom, jaké motivující a demotivující skutečnosti mají aktuálně vliv na vnímanou kvalitu života, co se stává předmětem obav a naopak, kde se otevírá prostor pro realizaci plánů a naplnění očekávání té které skupiny obyvatel. V tomto smyslu má význam zabývat se lídry i mezi seniory, cílové skupina takovémto přístupu se neomezuje jen na mládež a nejaktivnější představitele občanské společnosti.

Závěr

V mnohém jsme na začátku, ale je jisté, že již je naznačen směr, kterým se ve větší či menší míře budou české komunitní nadace ubírat. AKN v tomto smyslu může opět sehrát roli subjektu, který napomáhá sdílení dobrých zkušeností, vytváří servisní zázemí, zastřešuje celý proces.